Čerstvý nositel Státní ceny za literaturu (2008), nositel mnoha dalších cen (Cena George Orwella, Cena Egona Hostovského, Cena Jaroslava Seiferta) Ludvík Vaculík proslul v české literatuře již několika romány. K nejznámějším patří např. Rušný dům (1963), Sekyra (1966), Morčata (1991), Český snář (1990,1992,2002), Jak se dělá chlapec (1993), Milí spolužáci! (1995), Nepaměti (1998), Cesta na Praděd (2001), Lučení k panně (2002) a Hodiny klavíru (2007). Vaculík pravidelně publikuje v Lidových novinách, kde píše sloupek Poslední slovo.
V deníkové próze Loučení k panně rozehrává téma milostného vztahu mezi stárnoucím spisovatelem a mladou dívkou. Toto téma není nezvyklé a ojedinělé, ba naopak, v evropské literatuře se již delší dobu hojně objevuje. Loučení k panně zahrnuje pět let autorova života. Vaculík se v této próze ztotožňuje s hlavní postavou, vypráví ich-formou a využívá k tomu výstižný epistolární žánr.
Autor ze začátku líčí zdánlivě bezvýznamné setkání s mladou ctitelkou z Brna a končí tuto zpověď bolestným rozchodem s vyspělou a samostatnou vysokoškolačkou. Viz ukázka: Dny běžely, uběhl týden, a nic, a František se zhrozil své viny! To přece není jen tak, že žena, která ještě nedávno pravila, že by bez něho umřela, je schopna nechat ho umřít bez ní. (s. 223) Hlavní hrdina František prochází rodinnou krizí, opustila ho milenka s dětmi. Z pocitů zoufalství ho najednou vysvobozuje přízrak v podobě mladé Kristýny-Panny. Ač zpočátku hrdina váhá nad přijetím této mladé nezkušené dívky, na dalších stranách knihy se jeho vztah mění až v chorobnou závislost, která má podobu touhy o někoho se starat, s někým trávit čas, má podobu přání starého muže, aby ho neopouštěl někdo, na koho je zvyklý. Hrdina si je vědom věkového rozdílu, zpočátku se snaží, aby si Kristýna uvědomila, že on už je starý a nic jí nemůže nabídnout, proto by si měla hledat mladšího a žít s ním šťastně až do konce svého života. Jenomže to je takový alibismus, ač říká tato slova, sám postupem času zjišťuje, že je na ní závislý, že ji má rád, nechce, aby odešla. Viz ukázka: Jestliže Tvá potřeba čistoty je větší než potřeba mne, jsem odsouzen, ale protože Ty nejsi schopna rozsudek vykonat, zbývá to na mne. A zdá se mi to nespravedlivé, protože v životě na tomto světě nemá člověk nic cennějšího než člověka. (s. 111)
V příběhu je zachycena spousta obyčejných věcí, jako např. společný výlet autem na Slovensko, jeho cesta do Holandska, její práce v brněnském knihkupectví, jeho zimní prázdniny v Krkonoších s dětmi, její studium španělštiny a češtiny na pražské Filozofické fakultě a přestup ke katolictví, společná cesta do Maďarska, jeho srdeční arytmie, její pobyt v karmelitánském klášteře ve Španělsku… Značnou část díla tvoří dopisy. Jejich pisatelé a adresáti jsou nejen František a Kristýna, ale i další postavy (manželka Kateřina, Chlapec a Dcerka), což zpestřuje příběh a odkrývá různé úhly pohledu na situaci líčenou v díle. Mezi milenci se postupně vyhrocuje střet ohledně pojetí a prožívání víry. Ostatně víra je další, vedle sexuality, důležitá složka této prózy. Viz ukázka: „Co si myslíš, kdo Tě potřebuje víc, Ježíš, nebo já?“ (s. 246)
Manželská nevěra je podle Desatera neodpustitelným hříchem a i dnes je většinou považována za nemorální, přesto se běžně děje a stává se tak námětem uměleckých děl. Vaculík i v dalších svých dílech zobrazil současný stav světa, pokles společnosti, morálky, etiky. Stejně jako je zcela běžná manželská nevěra, milenecký vztah, tak jsou v přítomném životě normální všelijaké sexuální praktiky, zvrhlost, zvrácenost apod. Otázkou je, co čtenář všechno bude schopen přijmout, přečíst. Viz ukázka: Myslím, že jsem jí velice vysvětlil spojení mezi životem a literaturou, když jsem ji potom, po plavbě v lomu, po hledění do ohně, v noci „pical pozadu“ a pak řekl: „Mácha by si to teď zapsal.“ Spadla, složila se na bok do sedu, ruce jí spadly do klína… (s. 51) V Loučení k panně se setkáváme s podrobným líčením sexuálních chvilek stárnoucího muže s nezkušenou dívkou. Sex už není tématem tabuizovaným, jak tomu bylo kdysi dávno, přesto se můžeme ptát, jestli je tolik popisů erotických scén účelné, nutné. Ludvík Vaculík je znám svou slabostí pro ženy: několik důvěrných přítelkyň a milenek se objevuje v Českém snáři, v románu Jak se dělá chlapec je vylíčeno soužití se spisovatelkou Lenkou Procházkovou.
V Loučení k panně se vedle Kristýny mihnou ještě další ženské postavy: Naja a D. z Anglie, obě milenky, věkově mladší. Hlavní roli v této próze však hraje ta nejmladší ze všech, která se jako jediná zajímá o spisovatelovu manželku: ptá se na ni, chce se s ní sejít, obdivuje její toleranci. Možná tenhle bod byl zlomovým, který ze záletného muže udělal člověka, jenž už na jiné milenky nemá ani pomyšlení. Ač se o to několikrát pokusil, vždycky se od tohoto záměru odvrátil zhnusen, jako by se naučil být věrný, věrný Kristýně, která se ale rozhodla být věrná Bohu, náboženství. Právě tímto poučením, možno říct že i morálním, končí celý příběh. Příběh ze života, možná inspirován skutečností, možná zcela vymyšlený. Kdybychom postupovali jako mnozí současní pseudobatelé, kteří v kauze o Kunderovi našli několik spojitostí autorova života s jeho dílem, mohli bychom tvrdit, že Vaculík je pěkný proutník a chlípník, že vycházel zcela ze svého intimního života a mohli bychom ho za tyto poklesky odsoudit. Ale tak průzračné a nezáludné literární vody nejsou. Stejně tak bychom mohli odsoudit celý literární odkaz Máchy za to, že si psal šifrovaný intimní deník plný sexuálních zvrhlostí. Ostatně Vaculík v Loučení k panně zmiňuje několik významných českých spisovatelů, umělců apod. (Mácha, Smoljak, Nezval, Klíma) Sám sebe zmiňuje mezi spisovateli, které právě Kristýna četla. Viz ukázka: Milý Františku! Na stole psací stroj, Šiktanc, Kolář, bible, Vaculík, Kundera. (s. 58)
Ohlasy na Vaculíkův román Loučení k panně jsou různorodé. Jedni jsou z díla jednoznačně nadšeni, jiní tuto prózu rozhořčeně odmítají. Až postupem času se snad ukáže, jaké místo toto dílo zaujímá v řadě jiných Vaculíkových próz, vedle Sekyry, Morčat, Českého snáře a dalších.