Zase jsem tady. Zase je pondělí a zase mě vlak v jednu hodinu odpoledne vyplivnul na Olomouckém hlavním nádraží.
Tramvaj mě dovezla na Envelopu, z pokoje 339 se na mě zase usmívaly spolubydlící. Jedna s upřímnou radostí že mně vidí, druhá s viditelným odporem ve tváři a myšlenkou "bože, zase je tady " v hlavě..

Poslední dobou se začínám ocitat ve velmi literárně naplněných sférách.
Mám chuť psát, mám chuť číst, mám chuť se o tom s lidma bavit. Na policích i na mém kolejním stole se objevují kupky knih, někdy zajímavé, někdy méně.
Dnes jsem konečně obdržela slibovanou knihu od Kunzeho. Sice to není ta, kterou jsem chtěla, ale proč si vůbec stěžuju, když mi taky nemusel dávat žádnou. Věnování je originální, ale nechápu ho.
To je přesně ten moment, kdy si chci připadat chytrá, ale prostě to nejde.

Jsem právoplatným a náležitě hrdým nositelem trika FF UPOL. Na zádech mám příznačný název : Učíme myslet ! a cítím se důležitě!
Úterní večer byl založen na velmi experimentální rovině, fernet Z a pivo jsou zdá se dva faktory, které umožňují lidem cestovat v čase.
Jak jsem zjistila, tak zbloudilých duší bylo tento večer více a z toho soudím, že v Účku se objevila červí díra.

Teleport je zatím ve značně nedořešeném stavu, protože mi bylo celou středu blbě a vyskočily mi tmavé kruhy pod očima, kterých se nemůžu zbavit.

Konečně jsme vyzkoušely punč na Dolním náměstí !
Já jahodový, Klárka višňový a Tess pomerančový a citronový.
Všechny byly sladké jako blázen a lezly do hlavy jedna radost :)
Bruslit jsme nešly, protože holky jsou trubky a nebyly na to vhodně oblečeny a měly sto jiných věcí, které zrovna potřebovaly udělat, takže snad příště ...

Můj první vysokoškolský test dopadl vtipně, místo kroužkování A,B,C,D jsem si po dlouhé době vyzkoušela, jaké to je-vařit z vody odpovědi na otevřené otázky.

Celou dlouhou sobotu a neděli trávím nad papíry do Úvodu do studia komunikace.
V pondělí píšu první test, kdy předpokládaná úspěšnost pro splnění je okolo 75% .
Jsou to kraviny.
Přepadá mě deprese z toho, že se musím téměr po pěti měsících učit, hlava mi stávkuje, už totiž neví, jak se to dělá.

Na snídani mám přesnídávku a album Wasting light od Foo fighters.
Venku je jasno a já mám jasno v tom, že tohle bude špatný den.

Zajímavé momenty z divokých večerů se nám, jak už bývá dobrým zvykem, vracejí až při zpětném rozpomínání a mě se do hlavy dostaly takové vzpomínky dvě.

Nevím proč, ale 1.11.2011, něco okolo třičtvrtě na 6 večer jsem vylezla z filosofické fakulty a celá Olomouc zněla šíleným chorálem všech kostelních zvonů, co v tomto městě najdeme.
Nebylo slyšet slova, jen ostrý kovový zvuk v uších a mé pokusy domluvit se po telefonu s mámou byly naprosto zbytečné. Nechápu pointu a asi se ji nikdy nedozvím.

Tak jsem doma a plná zážitků z cesty, opět . V Londýně mě moje zavazadla přemohla, jeden kufr se mi svalil na zem, druhej mi podkosil nohy a batoh na zadech mě stahnul na kufr, válela jsem se tam jak brouk pytlík s nohama nahoře a volala jsem zvedněte mě a kde se vzali tu se vzali 3 černoši z ochranky a zvedali mě aj s kuframa.....:D... v závěru jsem si rozválela jednu bonboniéru a 3 čekulády.

Včera byl poslední říjnový den. Tedy den, kdy nám končily vouchery na slevy v několika Olomouckých hospodách, takže jsme se vydali na tour, kdy jsme měli utratit co nejméně peněz.
Stala jsem se velící jednotkou, takže jsme obcházeli Olomouc úplně zbytečně, jak je ostatně mým dobrým zvykem, ale svá pozitiva to mělo.
Dolní náměstí už má nádhernou vánoční výzdobu a začíná se zprovozňovat kluziště, které tam bude stát až do vánoc společně se stánky s punčem.

Tak jsem se konečně dočkala. V očích mám kontaktní čočky a je to divný pocit.
Navíc dnes ráno byla Olomouc utopená v mlze a mě se vůůůbec nechtělo z postele.. Ať žije prokrastinace, dnes nade mnou však potvora nezvítězila.
Doplazila jsem se k optikovi na čas, půl hodiny se vztekala u prvního nasazení, ono poprvé nic nejde snadno :)) , a nakonec si odnesla taštičku plnou roztoků, obalů na čočičky a letáčků, brožurek a dalších blbinek.

Do hospody je ale nosit nemám, nedělalo by mi to dobře. Tak snad je alespoň někdy vynosím.