Oslňující zář
Měsíce na rybníce
Zvýrazní línii tvou
Rostliny, žáby žasnou

Nudím se
a nic na práci
nemám,
chvíli spím,
pak zase píšu,
abych nevzbudila
svého bratra
Míšu.

V stínu Tvých řas
hvězdy spí spánkem
nejtišším.

Jak vrána k vráně sedám
Lidskou páteř v sobě nemám
Potmě světlo hledám

Sedím v oblacích mlhy,
Vylité v zákoutí touhy.

Zas vidím
tu tvář,
jenž vším mi je,
otevírám kalamář,
jímž společně listujeme.

Běžím na konec světa
Jenže nevím, kdy svět skončí
Snad zítra? Měl jsem pocit, že včera
Balerína se zlomenou nohou, zase tančí

Stěžují si, skáčou, pláčou
Hlavu mají pomatenou!
S hlavou plnou starostí,
Krtek s rakem vzdali práci
Přišli taky k protestaci!

Doušek vína
Podala jsi na můj stůl
Zítra nastat nemusí
Ač ruce k nebi spíná
Stačí rozkaz
A láska se udusí.

Za okny se smráká,
zavíráš i poslední vrátka,
kterými jsem přijít směl.