Každý dělá chyby
Každý má ty dny
1,2,3,4
Já si musím udělat plán

Opuštěná procházím se ulicí
V očích slzy, v tváři výraz trpící
Jsi mé zklamání, bolest hořká
Neustále opakuješ: ,,Ta si ještě počká. ''

Stíny křídel co světla halí, nádech modré či fialové, barvy k nepoznání.
Tanec stínů kolem mysli ve snech tajné přání na rtech, kroužíš prstem po obloze když odhaluješ úsměv. Princezna ze snů kouzelné barvy, chci se Tě dotknout, opět se mazlit, jsi v srdci blízko sic od náruče dále, má drahá Lásko proč jsi tak daleko??

Nemáme strach a nemáme vůli,
nemáme se čeho bát.
Bojíme se vzduchoprázdného prostoru,
bojíme se vlastních výmyslů

Tvůj dotek je jak oheň
jako žár,
tvůj úsměv
jako věčný Máj.

Nemáme strach a nemáme vůli,
nemáme se čeho bát.
Bojíme se vzduchoprázdného prostoru,
bojíme se vlastních výmyslů

Jsi anděl, jehož křídla současně s láskou rostou
Jsi první jarní vánek, když sníh roztává
Jsi melodie nábřežím znící, když vlny omývají břeh
Jsi svíce, která nikdy nedohoří

Hlasy opeřeněných zpěváků se do ticha halí,
paprský slunce vykreslilo je- nejsou malí!
Peříčko pěvce lehounce na kaluž dosedá,
Jemnost hravého větříčku hledá.

Nechce se mi žít
nevzdám to
zvítězím nad svou slabostí
těžkou neschopností

Nebe se zatahuje
Jen já, ty a déšť
I strom ve větru tancuje
Zavři oči, nech se vést