Jsi kouzlem jenž Láska ukrývá, jsi touhou jenž v srdci se skrývá, jsi Sluneční zář jenž vše probouzí, jsi měsíční chlad jenž do těla proniká, jsi hvězdné nebe jenž zrcadlí se v pohledu, jsi květinou jenž vykvetla v zimě, jsi sněhovou vločkou jenž nechladí hřeje, jsi obrazem jenž namalovali Andělé, jsi Vílou jenž jsem si vysnil, jsi mou Láskou pro niž bych i život položil, jsi mou cestou a nadějí, nadějí v cestu, která snad nikdy neskončí.

Přání na dotek, pokus o svobodu, snažení o nespoutanost je toho spousty o co se snažím, neztratit Tebe i to v co věřím. Dálka je zabiják a my jsme kořist, budu Tě chránit Lásko neskonalá svým tělem a kdyby sto šípů v těle měl odnesu Tě k Tvému cíli abych Tvůj úsměv opět viděl.

Odcházím se slzou na víčku,
a pomalu zhasínám svíčku,
v hlavě mám jen tebe,
proč daleko to jest do sedmého nebe?

Není času ani sil
znovu stavět dům,
když se popáté boří
až k základům.

Jsme jak zápalka a krabička
Stačí jen škrtnout o sebe
Jiskrou stane se první hubička
Útok strachu plamen zažene

Nenávist klíčí
chce blíž k slunci
závist ji živí
a nevděk a vztek

Posílám Ti duhovými perličkami,
mou vůni a chuť k odevzdání...
Posílám v hřmotu bouřky letní,
vzkaz "Čekám Tě, až se setmí"...
Posílám Ti pod kapkami deště,
mou lásku a k ní vášeň ještě...
A posílám větrem šeptání,
do mého srdce pozvání...

Cítím se jak mechanické zvíře
Co utápí naději ve své víře

Kapky deště na mě smutně
koukají z parapetu
a dávno odvátý prach z cigaret říká,
že je to víc než rok,
co má duše přestala být snob.

Nastal soumrak
Proškrtaných písmenek
První kapka vítala bouři
Mé mladistvé sny