Cizí ruka rozplétá nit našich osudů,
tak šeptám slova do tmy,
jemným zázrakem dotknu se snů,
dvěma prsty zhasnu svíci počítající dny.

Ve zdech, v drápech, v dírách a v jeskyních
v noci za barikádou tvých snů.
Je krásná jako kadibudka v končinách dnů,
jako vichřice pleskající nocí.

Jak obdiv, tak splín
jak kalamita,
tak ovoce stromů rajských
kdyby na tom sídlišti

Asi je čas zrození
kolem se vše chystá
že už za chvíli
spatří světlo světa

Nebe se zatahuje, vidíš?
Ani ty hvězdy už nejde vidět
Obklopilo nás ticho, slyšíš?
Ani tlukot srdcí není slyšet

Každý si myslí, že je to ve mně
Já ale vidím všechny tvé tváře
Všichni se na mě dívají
Pořád jsem plný nenávisti

za okny hromady sněhu
tralala tralala tralala
havrany kupa zasypala
tralala tralala

O lásce, důvěře a porozumění,
o člověku, který není,
o světu, který mám rád,
o lidech, co jim mám co dát,

Princ krouží po obloze, maluje obraz, obraz svojí duše co vypadá jak puzzle. Stačí pouze jedno k pochopení toho Prince, poskládat pár dílků podle svého srdce, poskládat je tak, aby všechno bylo dobrý, aby všechno pasovalo do daný doby. Nechtěl jsem to takhle, ale pokračuju dál ke svému konci, kde stejně Princ zemře, stále nepochopen, bude pozdě něco vysvětlovat.

Poslední hod kamenem
Sedíc nehybně na svém taburetu
Svíral jsem růženec bez kříže
Dveře bez kliky jsou díkem světů
Jež zbývalo navštívit.