Ach lovci
Štvané zvěře
Utíkám před vámi
Neskryjí mne keře
Nekonečný prostor
Malého kosmu.

musíme si
uvědomit
že někde venku

Jsem zákonodárcem bez zákona,
jsem jako spona na hlavě bez vlasů,
jsem známa hvězda, co se vám nezdá,
jsem orchestr světa ve světě bez hlasu.

Poblitý papír…
mělo na něm být poselství
národu a možná i světu
a tento papír

Slovo lásce
mě zavazuje říct jen jediné
proto opouštím od díků
krásných vzpomínek
romantických chvil
a říkám –
táhni!

Za závěsem nahé tělo
bez hlavy
jen prsa pupek stehna
květy rozsypané po těle

Jak Ty tam smutna Gwiazdko,
co spadłaś z nieba,
za wcześnie, kiedy jeszcze
nie było trzeba?

Nedoufal jsem
Že tě napíši
Příští slova
Když musím svolat
Mé drahé zemřelé
Chabě posedávající nad číší.

Propadám se na polštář
Unavené dlaně pějí snáze
Z papíru tvář
Místo očí saze
Pokleknul jsem u květiny.

slovo
tady tohle je slovo
je věta, která má moc
ušlechtilé sdělení se schopností