Stojím nad propastí,
pode mnou zuří válka.
Boj o vítězství ve válkách,
plačící ženy v dálkách.

Ten moment, ten záblesk v čase stiskl mé hrdlo, ta agonie mých citů, prach v očích zastínil odlesk srdce mého...

S pohledem upřeným vpřed
Vzad už nelze pohlednout.
Nejde vzít čas zpět.
Nelze se otočit a nelze litovat.

To brouzdání
beroucí dech travinám
kožichu, co lukami
rukama zaklínám.

Kouř z hrnku kávy
Přebíjí dech cigarety
Pořád ty samé zprávy
Zabíjí dětské fantazie světy.

Když jsem umírala
stál jsi v rohu místnosti
a díval se ven z okna

Za pětník ti roztrhám duši,
Za pětník udělám, co budeš chtít.
Jen milovat tě nebudu,
To je totiž úkol dražší.
Budu se smát za drobné,
Stát, sedět, hýbat se.
Všechno, co si jen budeš přát,
Všechno, co tě jen napadne.

Došla nám slova
zmizela dřív než zákusky
v nedělní cukrárně
Obsah krabice se slovy
se vyprázdnil

Pod prachem vyhořelé svíce
Bojácné knihovny
Našel jsem večer staré učebnice
Co v nich svět přehledný
A srovnaný
Do škatulek.

Obsadíme post Boha
než nás někdo přiková
a bude trhat játra
lidské trosky, na níž hledíme z patra.