Spas mou duši
Nepřítomný Bože
Jemuž drze křičíme do tváře
Třicetiletá noc

ohořelé jsou
dávné stezky snů
- zestárli jsme

Za oknem stále
Stejná pohlednice
Měl jsem sen
Čas obeplul zemi
Šel si zdřímnout do márnice
A vzal sebou i mé snění.

Říkají mi stále,
že na vzhledu nezáleží,
nejde mi do hlavy ale,
oč tedy v dnešním světě běží.

Až za milión let,
až změní se svět,
navštívím já tebe,
až modré bude nebe,

Pohled přímý měří chladnou pláň
Oči v stesk obracení vzpomínky
V očekávání se mění vůle pevná
On hledí do pustiny, co na duši mráz

Pro někoho krásná
Pro někoho smutná
Pro někoho vědecký poznatek
Pro někoho knižní vyňatek

Nechme hořet své slzy
a vším, co nás mrzí
pojďme plameny zaplápolat,
zkusme svět nepoznat.

Touha, pocit co jsem cítil, když jsem Tě spatřil nádhernou v šatech,
smála si se veselá a nevinná, dokonalá nádherná.
Touha, pocit, kterému jsem se toužil oddat, když jsem se dotkl Tvého těla,
stála si naproti mně v celé své kráse.

jemný taneční mistr
tančí a tančí hvízdaje si
rozhoupá závoj i lustr
a s lahvemi etudu zahraje si