zaváté jsou
stezky jimiž kráčeli jsme před lety

zaváté jsou
a kdo nám cestu ukáže
když odchází ti kteří ji znali

a zůstává radost bolest a vzpomínka

hřeje nás dětská záminka
že chtěli jsme se nechat vést

a bolí že jsme něco nestihli
a stezky zaváté jsou

Padesát let spolu
u jednoho stolu
ve všední dny, svátky
přes nemoci, hádky

Jak jen to je hrozně dávno
kdy si řekli svoje ano
od té doby pozorují
jak kolem nich roky plují

Ženu, kdysi krásku z krásek
zdobí už jen plno vrásek
ptáš se, kdo to způsobil?
viníka znám, čas to byl

Byli jak dvě růže
proč se to stát může
že jedna z nich zvadne?

Evička maličká,
skočila do rybníčka.

Matička se souží,
po Evičce touží.
Tatíček po dcerce pátrá,
fyzicky však rychle chátrá.

Kukačka
Ukačka
Kačka
Ačka
Čka
Ka
A
...

Jen A?

Vy perly lásky, radosti a smutku,
jak ráda vás rozsypám,
bez vás, křišťály soli, jsem
suchá jak vyprahlá zem,
jako zbabělost bez nohou.

Mám chuť žít, znovu a znovu.
Mám chuť se rozběhnout, mohu?
Snad mohu.
Mám plán, začít znova.

Mou zbrojí stalo se opovržení,
štítem, neochvějná nenávist.
Nic víc nepotřebuji k životu,
nic víc nepotřebuji ke smrti.

Mizí jedna vzpomínka za druhou,
dny, kdy jsme stály jedna za druhou.
Naše životy se pomalu loučí,
už se nikdy, nikdy nesloučí.

Volám temné prokletí,
ať se srdce rozletí!

"Upálit! Upálit!" křičel dav zběsile,
za to co udělala jsem tvé rozmilé.
Stále cítím její krev na dlaních svých,
snad pro Vás, pro mě to není hřích.

S úsměvem za ruku světem prorazím,
protože na radost věřím.
Věřím na krásné dny,
věřím na dny bez temnoty.