Mňam, kyselé bonbóny,
sladká čokoláda,
to je to, co mám tak ráda.
Je to moje slabost
a já to vím,
bez dobrot
však slouho nevydržím.

Je to takřka závislost,
i když to ničí zuby,
nemám na to zlost.
Jen přemýšlím,
co ještě smlsnout šlo by.

Zubařů se bojím,
ale to utrpení za to stojí,
hned potom si pěkně pojím,
chuť dobrot za to stojí.

Barbora Janků

Včerejší novinový titulek hlásá
Až skončí peklo poslední scénou
Přijde spása
S tváři zahalenou.

Slova padají z papíru
Do dlaní rodících se bytostí
Bůh poklekl u falši vyryté v menhiru
A začal se modlit za člověka, lítosti.

Vyčkej má něžná bytosti
Lžou tobě i nám
Vírou v hlouposti
Vyčkej je klam.

Za smrtí zhola nic
Svět je páchnoucí stoka
Vyčkej, slíbili víc
Ale musíš odevzdat i posledního floka.

Odevzdat své čtyři stěny
Lásko, vládkyně lůz
Viděl jsem svět převlečený
Za orkus.

Ďáblovo smetiště

Ožrale se vracím domů,
do světa plného půlnočních
kurev za pětku,
a s nebem politým cigaretovým
prachem.
Dneska budu řvát celou noc,
protože mě chápeš jenom ty .

Žádná sranda, ty sráči,
tak mě přestaň
sledovat.

Vlastně nejsem sympatický.

Lampy v plném provozu
a všechny smutné hvězdy,
které jsem ukradl
tvým očím
jsou zase
roky daleko.

usínám sám,
s tvojí vůní
na rtech
a naší cestou proteklou
rokenrolem
a slovy o svobodě z
2. února 1979.

Když je život
neřízená střela
bortící zdi budoucnosti
teskno
je jedem vpraveným do těla
lesklé figurky
ze skla
křičí mim
otravný příběh
jež vyprávím
je život
ač pokrytý
paprsky světlých okamžiků
večer kráčím stínem
do úsvitu
marné luny
půlicí staré mýty
nezmírající
láskou
je život
vykřičníkem
za otázkou
hledám odvahu
ji vyslovit.

Buď půjdeš do deště
nebo upros mraky
ať se rozplynou
Slunce

Buď půjdeš do deště
nebo slib, že
už nikdy nebude pršet
Zem

Buď půjdeš do deště
nebo zalez domů
protože odcházím
Kapka

Víš ...
bež do deště
nepros a neslibuj
já zamykám
Srdce

Prý stojí na matematice
A já v matice vždycky plaval
Takže jsem pěkně v prdeli
Nervózní a rozklepaný
Někde mezi časem a prostorem
Ale je to jedno
Nikdy jsem se za tím moc nehonil
A nejde o to že
She is like a heroin
Že padá na mě jarní a podzimní splín
O letním a zimním nemluvím
Seru na to
Jím a spím
Neprohrávám nevítězím

Na vše pověsíme cedule
Výrazným písmem popsané
Že smrt a láska
Je vlastně to samé.

Ze slov a veršů květiny
Budeme se rouhat všemu
Co je to za blábol v poslední chvíli
Vracet se k němu.

Zavrženému Bohu
On pláče každou chvíli
Nikdo neslyší
Když hluk světa sílí.

V pozadí leží nějaký svatý v rohu
Podpírá stůl nedopitých posměšků
Podívej se, zítřek není
A my snili o dnešku.

Sny se vytratily
Rozkutálené mince ne významu
Roztrhané plátno mého srdce
Už nedá lásku žádnému rámu.

Když tě probudí sluneční paprsky,
a otevírají se tvé oči,
zapomeneš na vše,
co trhalo ti duši.

Ráno když se procházíš po trávě,
na které jsou stopy po rose,
jsi plný hřejivého pocitu,
co tě světem ponese.

Úsměv od řidiče autobusu,
do kterého nasedneš,
připomene ti tvou první pusu,
a ty pookřeješ.

Tvá cesta domů,
ti nepřipomíná noční můru,
když okolo tebe všechno kvete,
šeříky, jabloně - je to krásné na tomto světě.

Nezapomeň se tedy na svět usmívat,
přijde ti hezčí.
Zkus vzpomínat,
existuje něco hezčí?

Básník vlastní chviličku
Života
Myslí na třetinu
Sklízí bodláčí tam
Kde zasadil kopretinu
Slunce je klam
Mrazivého stínu.

Básník vlastní chviličku
Kruté lásky
Myslí na třetinu
Cit je idea
Třpytivý kamínek do mozaiky splínu
Neživý nádech
Po němž hynu.

Básník vlastní chviličku
Pocitu odpočinku
Myslí na třetinu
Hledal jsem zmínku
Nenašel, inu
Zůstal zápis
Pro věčnost a poslední hodinu.

Básník vlastní chviličku
Nicotného slova
Myslí na třetinu
Má zrůdnost, tu jsem schoval
Do dalšího rýmu
Bůh mne nevaroval

Konec lásky.
Konec něžností.
Konec krásných slov.
Konec škádlívání.
Konec říkání ahoj.
Konec bláznovství.
Konec budoucnosti.
Konec těšení se na tebe.
Konec jsem řekla jen kvůli tobě.
RT