Nahromaděný smutek
v rohu koše na prádlo
polehává jako kotě
a vyčkává
v baladě o sobotě.

V den tak neúnavný
stál jsem u zamčených dveří
a plakal
tlukouc na ně
chci tě, chci nežít.

Jsme spolu
nejsme
je den či noc?
ptám se tebe, Boha
a přesto nikdo neuslyší volání o pomoc.

Povídej,
povídej prosím pohádku,
tu o vlku a kůzlátku,
jak vlk si nechal brousit jazyk brouskem.
Povídej,
a směj se nad tím kouskem,
jak vlk si moukou sypal tlapu,
povídej, vždyť já to dobře chápu,
ten uličník má na kůzlátka chuť.
Povídej,
a jestli usnu,
tak mě vzbuď.
Kůzlátkům řekni,
otvírat se nesmí.
Pak je tu šance,
že je ten vlk nesní.
Jen jedna věc
je na tom divná, mami.
Děti se nesmí
přece nechat sami.
To byla teda divná kozí máma,
kůzlátka nechá klidně doma sama.
Já bych jí řekl, kozo jedna hloupá,

Pata, špička, krok sun krok,
baletím už takhle rok.
Letos bude tance víc,
pojedu do Pardubic.

Celý týden tančit budu,
nezažiju stopro' nudu.
Kamarády najdu tam,
pořádně si zatrsám.

První hoďku u tyče
namáháme své kyčle.
Piruety točím skvěle,
tak jako malá vrtule.

Hip hop zvládnu levou zadní,
protože mě strašně baví.
Na Shakiru vlním boky,
hlavně ať nespletu kroky.

Večer bude kino letní,
Let's Dance to je film taneční.
Na Honey se podíváme,
nové prvky pochytáme.

Necítím už svoje nohy,

Čas plyne dál a dál
A ty už ho nevnímáš.
Spěcháme za malými cíly
A ty se tam nahoře usmíváš.
Častokrát zastavuju čas
A vzpomínám na pár chvil.
V těch momentech ani nedýchám,
Přeju si, abys zase žil.
Nechals nás tady trápit se,
Smát se, veselit a dál žít.
Ani nevíš, že je to skoro prohřešek,
Musíme se o štěstí bít.

Přitom stále nezapomínáme….
…kdo nemiloval, ať se jde utopit!

Skrčen za zdí jak úkladný vrah
Pozoruju dům svůj skrze mříže
Kdo opovážil se překročit práh?
Nesou si pochodně a nesou si kříže

Za oknem světélko, plamínek plápolá
To ne, prosím! Proč? To ne, hlupáci!
Kdo to je? Kovář a švec! Taky ševcová!
Všichni co na večer nemaj co na práci
A tak příjdou si, hlupáci!
Spálí mé knihy, můj život, mou matraci
Pro stříbrný pentagram a pro roucho černé
Vyslal sem biskup sám své ovečky
Slepé a věrné

Rozbité okno, to kamenem hodila dcera hrobníkova
Další ostuda Bohova - a že jich už má

Chmýří z pampelišek
padá na moji tvář,
sluníčko přes trávu
na nebe kreslí svatozář.
Klasy klaní se,
to jak vítr pohlazení dává
a v dálce stromy šumí...
jehličí k zemi padá.

Opodál potok zurčí
a zpívá píseň svou
o kamenech a březích,
které minul cestou dalekou.
Na vinicích réva zraje
chutí opájí,
květiny sladce voní
až dech se zatají.

Kolem klid vládne
mojí krajinou,
jen ptáci tam zpívají
svou píseň vábivou.
O světě bez válek
a utrpení
o dálkách ze snů
a odpuštění.

Vytryskne krev
Když snažíš se čas vrátit zpátky
Dívám se ti do očí
Uprostřed křižovatky
Cest nikam nevedoucích.

Pochyby o slunci
Za mraky žhnoucí
Nevěřím, ono hřálo
Budeme rozdeptaní jako brouci
Trestem za lásku, za to málo.

Neživá bytost zpěváka
Rozkvétá v tichu melancholií
Zůstat na živu, to snad už neláká
Pak přijde výtka zbabělosti
Z úst chudáka.

Nedokončené dílo
Jak chceš
Zavíráš kvapem dveře
Rychle odejdeš
A pro mne láska, jako zbytky od večeře.

Lásko, zejtra nám přijdou prachy
Co budem podnikat?
Zejtra přijdu domu zasranej od mouru
S kapsou přeteklou zlaťákama
Zvu tě na pár pívek a na utopence
Zejtra nebudem jíst svačinu v zamaštěným papíru
Dovolíš mi abych nakrmil automat co si v rohu poblikává
Tváří se nevinně a v hlobi duše ve zvukotěsném plastovém těle
Se nahlas směje
Směje se i když prohraje
Vidí můj obličej mezi tím vším ovocem
Maluje si můj obličej štětcem z pětistovek.
Zejtra se zas uvidíme.
Chachachachá!
Zejtra budem mít prachy lásko
Zavoláme si tágo

Zklamání - co je zklamání?
Vědomost přetvářky či lhaní.
Zklamání v hloubi srdce tě zabolí,
když člověk klapky z očí shodí.
Prý mám lidem věřit trošku víc,
nebát se pustit je k sobě blíž.
No a co z toho mám?
Bolest, strach a klam...
Sway
(ona ví, že je to pro ni)

Proklínám anděly
Nesnesitelnou ochotu v dobro
Nebe dnes míchá šeď svými pastely
Proklínám údolí křížů
Hrdě týčících se do oblak
Jako by snad
Úděl mučednictví
Patřil v nápis na odznak.

Proklínám anděly
Když v zoufalství musí se vnucovat
Nebýt jich
Chce pak Bůh?
Tebe povolat
Měnit lásku v nenávist
K životu
Ve slova, jež nedají se číst.

Proklínám anděly
Jako oslavný listopad pasují tě za parte
Na další z míst
Věčných služebníků
Proklínám anděly
Že berou ti dech
Pro zachování rovnováhy,
prastarého zvyku.