Tak zkusili jsme být přátele.
Tak jak to bývá,
Neskončilo se to vesele,
Co nám tedy zbývá?

Pak si šel radši pryč,
Už ses neotočil zpátky.
Zanechal jsi mi v srdci svůj rýč,
Bez dopisu se vzkazem mezi řádky.

Když se vrátíš domů,
A nikdo tam není,
Tvá duše by ráda spadla dolů,
Dolů do zapomnění.

Děsivé výkřiky do tmy,
Jsou jen tvá slova.
Byli jsme my,
Ale nic už není znova.

Otočíš se za každým stínem,
A hledáš v něm tvář.
Připiješ sis s ním vínem,
A řekneš že ty nejsi lhář.

Je dávno po večerce
Pomyslné lince dětských let
Přibývá krev ve vlastní odměrce
Jen doufáš, že je to naposled.

Jednou, co já vím
Dopíší řádek neukončený větou
Svou vlastní kapku krve však dokončím
Celý život napájený touhle břečkou.

Nebudeš se muset ptát
Starosti pomlka strach
Dnít a chtít se radovat
V dekadentních oslavách.

Ach, ještě že jsi lásko byla
Jinak nepoznal bych rozdíl
Že smrt se v lůně matky nalodila
Odplula a já se nenarodil.

V čem tkví tvá síla,
osude,
v čem ty sílíš
a kdy tě ubude,
je to prý osud,
lidi často říkají,
dávají mu vinu
a vůbec se tím netají,
co ale je opravdu
napsáno ve hvězdách,
co nosíme v našich hlavách,
myšlenky sílí,
když osud zůstává stranou,
proč ti dva lidé
nezůstali ve dvou,
proč stařík nad hrobem
žije přesto dál,
přece by mu
osud nelhal,
proč malé dítě
zasaženo temnou chorobou,
umírá tak mladé,
je to samo sebou?
Osude,
ptám se tě tedy
znova a zas,
kdo má teď pravdu,
kdo z nás,
nevím, či v tebe

I když blízko, zdá se mi že daleko.
I když jen pár bezvýznamných metrů,
přijde mi, jako bychom měli k sobě přes nekonečný sál ,
je to jako dvě různé planety v oběžné dráze
pro které neexistuje nic jako střet, jen a jen obíhat pouze.

I kdybychom byli rozděleni skleněnou zdí,
mě přijde, že už tě nikdy neuvidím.
Zapomínám na to jak se směješ,
na tvou charakteristickou vůni a to, jak se pohybuješ.
I naše poslední společné chvíle,
se rozpouštějí na ty daleké míle, které nás od sebe rozdělují…

(originál inspirace The girl from Ipanema)
Pozdrav Albertu Černému a všem dobrým Jazzmanům

Představte si písek na pláži, takový ten mokrý a vláčný, co uschne mezi prsty a zase se rozpadne ve vlnobití mořské vody.
Představte si vodu, jak Vám teče po celém těle a vy přitom jste suší a slunce Vás hřeje.
Představte si, že to všechno může být štěstí. Exotické štěstí, tak jedinečné a prchající. Vaše.

Představte si, že jste i vy, slečno, štěstím někoho jiného.

Vůně kávy a čaje.

Neláska. Nenávist.
Neživost. Nesmělost.
Nesnadnost. Nevhodnost.
Neposednost. Nezdravost.
Nesnesitelnost. Neochota.
Neřeknu ne.
Neznám. Nevěřím.
Neposlechnu. Neudělám.
Nemám. Nedám.
Neposlouchám.
Nekřičím. Nemlčím.
Nedýchám. Nejím. Nežiju.
Neumírám.
Nemastná. Neslaná.
Neklamu. Nelžu.
Nenahradím. Nenechám.
Nechci. Nezvyky.
Nekoušu. Nelaskám. Nemiluju?
Nepochopená. Nešťastná.
Nemilovaná?
Ne! Ne! Ne!
Neposedná. Neusměvavá.
Nezářím. Nepálím. Nežhnu.
Nesvítím. Nezpívám.
Nepoetická. Nepůsobivá.
Netoužím. Nerozkvetu.

Světlo zhaslo, setmělo se,
všem v krku zůstala slina.
na parketu nic nedělo se,
zvědavost hlavu nám jímá.

Udělalo se nám jasno
červeno fialové stíny
to přeumělé krásno
opilo svými víny...

a je to tu.

rytmus

krásně drsný rým

násilně se dostává jako hnusný šprým

v tomhle hnusném městě

kde těžký vydělat je dvě stě

a já jsem zdejší král, to už vím

lepší rýmy totiž vyrábět neumím.

A je to tady, jdu domu, dolu, domu

Na kraji světa,
zbyde mi jen jedna věta.
O životě, štěstí a smutku,
popřemýšlím o svém posledním skutku.
Vzpomenu na smrt, slzy a lásku,
na tu naši milostnou sázku.
Ty, přátele a rodina,
se mi v srdci ukrývá.
Ale teď sama sebe se ptám,
co už v životě nepoznám.
Vítr moje vlasy pročesává,
lehkost a volnost mi dává.
Jsem teď volná jako vánek,
a sama jako tichý spánek.

Miluji tě a ty ne mne.
Přesto nás to bolí oba.
Vyřešit to je nesnadné,
pomůže tomu snad nějaká doba??

Společný chtíč je v nás – to snad,
jít spolu životem - a tím si ho nejlíp užít a vychutnat.
Brání nám v tom jeden klad!
Je to sám přirozený pud.

S tím už nikdo nic neudělá.
Houpe se možná leckdy sem a tam,
ale je to asi jeden velký klam.
V každém žití se něco podělá.

Chci být s tebou, když Tě potřebuji,
to bychom museli být pořád spolu.
„Furt“ si tu pobrukuji …
…when i need you.

Tedˇ už v tom máš jasno -

Na nočním stolku
drobné předměty
co jako malou holku
přikrmují přežranou duši poety
svou falší věčnosti
když pro štěstí dnes
nenosím v kapse nic.

Ani kříž či půlměsíc
korálky líbivé
kousky stránky hanlivé
pavučiny o kterých sníš
v noci taktéž zuřivé
bastardace
lásky s nenávistí
nenosím ani tebe podzime.

My věřící ateisti
odění v černobílé listí
umělých hmot
směšné je dýchat za život
nikdy jsme jej nepoznali
na nočním stolku
drobné předměty
city neúprosně pálí.

Přikrčený králi