Umění lásky neovládáš,
povrch srdce svého.
Kdys tak krásného..tvého,
kterak lásku zanedbáváš..!

Pod povrch dostati se,
a přece skořápka tvrdá.
Život Ti ji nasadil... hle,
jak dusí Tě a svírá... .

Hledíš na mne - oči cizí,
dívají se... láska mizí.
Touha,když odchází...láska,
vždy v nesnázích...láska.

Ocitneš se sám či sama.
Oči upřené do neznáma.
oči hledí ...touha,
touha,štěstí..zmírá..!

Stmívá se, za chvíli je tady...
Je tak záhadná.
Někdo se v ní cítí bezpečně, jiný z ní má strach...
Je tajemná a neurčitá.
Pro malé děti je strašidelná, noční živly ji vyhledávají.
Existuje už mnoho miliard let, ale stále je tak tajemná...
Svět by se bez ní neobešel.
V noci vše zastře, ze všeho se najednou stanou věci nahánějící hrůzu.
Skoro všichni už spí...noční živly ožívají...
Ráno tmu prosvítí Slunce, věci se stávají obyčejnými.
Skoro všichni už vstávají...noční živly se skryjí...

B.I.O.diesel

Nastalo období dešťů
Berouc tak život plamenům
Srdce rval na kusy stesk
To v hledáčku sítnice
Blížil se dům
Kde jsi vyrůstal.

Spěchám obejmout mámu
Jako svírá rosa okvětí
Každičký kout
Kamení, stromy i plot
Chci obejmout
Než vše zmizí vzápětí.

A ty se probudíš
Bez domova a identity
Pod polštářem je tajná skrýš
Věčného spánku
Jednou otevřeš oči a místo mne zříš
Cestu do kraje mrtvých havranů.

Tam nenarodím se
A neskanu
Neproměním život za peníze
Listí zemře se stromy
Na lavičkách za domy

Přátelství znamená rozumět druhému,
přátelství znamená podat pomocnou ruku,
přátelství bojuje proti světu celému,
přátelství zabrání zoufalému breku.

V přátelství mluv vždy jen pravdu.
Přátelství a láska je podobný cit,
přátelství ani láska nevydrží zradu,
v přátelství je láskyplný klid.

Přátelství znamená klidně žít,
přátelství ale to pravé,ber vážně,
přátelství znamená přítele v srdci mít,
do pravého přátelství nemíchej nikdy vášně.

Svítíš jako sluníčko,
Ty jsi moje srdíčko.
Dobře zpíváš, dobře hladíš,
dobře líbáš.
Míváš tak sladké rty,
že jim nikdo neodolá.
Jsi sladký jako med
a hezký jako květ RT

Já na tebe myslím stále,
Nechci tě už vidět dále.
Po mém velkém zklamání,
Slzy se na tváři předhání.
Tvůj smích já vidím každý den,
A to nepomůže mi ven.
Ven z mého snění o tobě,
I když pořád musím myslet na tebe.
Proč stalo se to zrovna mě, nedokážu pochopit.
Jako kotě v houpací sítí,
Já připadám si ve chvíli,
Kdy houpu se stále k jediné straně,
A to k té straně kde vidím na tebe.
Proč kapky ros každé ráno,
Kloužou dolů po listech,
Někdy i má tvář jako lístek si připadá.

Je tu láska a sní i hřích
Slyšíš svůj pláč, taky smích
Pláčeš, nevíš pro koho
Směješ se a nevíš čemu
Říkáš si co je vám do toho
No tak se prostě jen tak směju
Přemýšlíš, proč se to stalo?
A mělo se to vůbec stát?
Snad zabránit se tomu dalo
Začínáš se zase smát
Tvář zakrývá smutný smích
Lidé ptají se sami sebe
Kdo spáchal ten krutý hřích?
Co je hoden trestu z nebe
Ptají se a hledají viníka
Panna jen smutně naříká
A pak se zase směje
Pomstychtivou píseň pěje

Je po dvanácté
Poledne šeptá svůj malý klam
Jak svírá mne srdce
Že jsem tady a ty tam
Každý sám.

Je po dvanácté
Dvanáct učedníků nehybně v obraze
Poslední večeři prostírá
Ještě před chvíli držel jsem tě v náručí
Ach tak blaze.

Teď stín ručiček protivně
O mou paži se opírá
Prací znuděný den
Bere dech i naději
Vzývané večery za vteřinu lásky.

Padám jako květ bodláku
Mezi sedmikrásky
Zjizvenou předehrou
Hodím žalostně plivanec do grogu
A ty se otočíš zády duší svou.

Létám v beznaději, poťouchlé náně …
Nevím, jak přestat vzlykat či začít bdít,
sním o lásce, ničem a haně,
cosi mne bodá ve svědomí.
Cítím chlad i smutek snad,
jak jen ukončit ten nekonečný zkrat?

Sílu cítím snad jen v paměti,
skrývá v zákoutích jiné časy, vzpomíná na jemnost…
Bývávalo i něco hezké, i jiné, milé časy,
jak ovšem kamuflovat hrubost ..?
Zapomenout na nemožné hlasy,
Jak přestat myslet na vlastní vulgarismy,
jak očistit lidskou minulost?
Sebe najít v náhodě světa,
na sebe narazit mezi tisíci.

Ó, múza….
Jak jen vrtošivá je tahle La Dame…
S námi si dělá, co se jí zamane.
Jednou tě políbí a vláhou zvlhne její klín…
Podruhé se uchichtne a nezbyde z ní než kouřný stín
Jak vlaštovka, co nebem letí dál…
Odlesk snu, co tak dávno se ti zdál…
Krásná až dech bolí
Čí tuto noc bude, jen ona sama si zvolí.
Tančí a tebe mrazí…
Když do snů po špičkách ti vchází…
Zvláštně… Tak, jak jen ona to umí, se usmívá…
Očima laní se na tebe podívá.
Vlasy jak bouře víří…
Mračna, co mnohem dál než za obzor míří.