Nezlob se já se omlouvám,
za to co jsem způsobila.
Moje mlčení o tom že umírám,
bych nejraděj napravila.

Tu náhle vyschlo mi v ústech
Oči klížily se nevidomě
Závrať sevřela srdce
Jako nůž
Zaryl se strach po kůži.

já, jenom já
odkud mám sebe?
jenom se snažím táhnout svůj úděl

Prázdno je, když nemáš kam hlavu složit,
když se nedokážeš do rozhovoru vložit,
když nemáš komu svou radu dát,
když není nikdo, kdo by tě měl rád.

Nedělní večer v bílých stěnách,
koukajíc na sebe v padajících kapkách...
Lesknoucí se pletou a v látce mizí,
tak jak myšlenky mé připadajíc mi cizí...
Stýskání po někom kdo tu není,

Dnes jen měsíc svým ohněm plane,
Dnes zpívá o té, co nocí tančí než slunce vstane.
Ve vlasech pírka havraní,
v očích soumrak i svítání.

Není ti hej
nemáš náladu
prosím nevzdychej
písničku ti zahraju

když v ráji pršelo
a tys pořád nešla
musel jsem doufat

Břitvu leskem nabroušenou
Prohlížíš si v suterénu
Hlína a kamení za protější stěnou
Dnes prohlídka zdarma, hřbitovy
Za odměnu.

Když rozední se v den
a skončí nám sen,
když slunce paprskem zem polechtá,
hřejivým úsměvem se i racek rozchechtá,
je tu raníčko, ranko, ráno,
tak je to od věků, staletí dáno,
polní kvítí na lukách vonící,
v třpytivých pavučinkách pavouci poutníci,
rosa, jenž skapává z listů stromoví,
krása, pšššt, nikdo nenapoví,
nádhera slunečného rána až dech se tají,
okolo rozkvetlých bodláků včelky létají,
pod lesem na mýtině se veverky honí,
v tůňce zas u lípy se komáři rojí
a támhle krteček,
dělá si kopeček,