Viděl její smutnou tvář,
snad myslel, že má i svatozář.
Viděl její krásné oči,
ze kterých hlava se mu točí.
Viděl její dlouhé vlasy
a vzpomínal, kde jsou ty časy.

Viděl i temnou siluetu,
křehkou tak jako vážka v letu,
a na krku, když přišel blíž,
viděl houpat se drobný kříž.
Diamanty v očích, střepy z krásy,
a on vzpomínal, kde jsou ty časy.

Viděl, jak hlavu smutně kloní,
snad cokoliv udělal by pro ní.
Ve vlasech zbylo pár kapek deště.
Řekl jen: „Neodcházej ještě.“
A ona zoufale zvedla oči,

Odpusť
Pošpinil jsem lásku
Horlivými ideály
Loutky na provázku
Celou dobu spaly
A my jen taháme
Za ty nesprávné nitky.

Vyškrábal náhle iniciály
Na zdi do omítky
Duše zaskřípala bolestí
Nehojící se silou
Vztahu z pověsti
Moly prolezlých svitků
Opět zazvoním u dveří, čekajíc na výčitku.

Vyřknul
Zhoubnou větu
Na počátku bylo slovo
Padá jako raněný létavec za letu
Každým dalším pokusem
Vrhám hlubší stín
Na křehkou zem.

Každého rozbřesku
Jako bibli
Vnášel jsem portrét tvé podoby
Skutky rukou

Střepy zabodávající se do křídel andělů,
Bolest,co cítím je jako nůž vražený do zad,
Vidím očí Tvé,vidím oči v slzách Tvých
Slyším ústa Tvá volat jméno mé.
Bolest se mi šíří tělem,
Ale já se jen tak nevzdám,
Protože trpět Tě nenechám,
Vinou za smrt mou,
V srdci mém máš vždy místo
Vidím oči Tvé,vidím oči v slzách Tvých
Spadané listí
Hladí kroky Tvé.
Láska co přečkala i smrt mou
Tu nezaplatíš s jinou
Jen já jsem ta co tady stojí,
Vidí v slzy v očích Tvých,
Bezedných…

Lásko má, čisťounká, krásná a hebounká
Pojď se mnou skrze zmar a zkázu
Dojdeme tam kde vítr nefouká
Kde není již temnoty a nekonečných mrazů

Lásko má, vydrž, tys nejsladší květ
Necháme za sebou ošklivý svět
Polib mne, vášnivě, zapomeň na Boha
Pohlédni v smrti kraj, odporný, naposled

Co udělá mi radost
víc než cokoli jinýho,
je nedělat si starost
a zažít něco příjemnýho.

Vidět západ slunce,
to je můj dávný sen,
ne jen z mých oken,
ale někde venku - třeba na louce.

Toužím vzlétnout jako pták
a zamířit rovnou do oblak.
Prohlédnout si celý svět
a na úžasná díla chválu pět.

Stan postavit si někde u jezera
a lenošit až do večera,
lehnout si pod širou oblohu
a pozorovat hvězdy, měsíc -
dívat se prostě na tu nádheru.
Barbora Janků

Příteli, dávný příteli,
což sis nevzpomněl,
příteli, dávný příteli,
už ses rozpomněl?

Je to dávno, dlouhá doba,
kdy ses naposledy smál.
Jak´s to je dopadl,
jak je to dlouho, co ses smál?

Příteli, dávný příteli,
což sis nevzpomněl,
příteli, dávný příteli,
už ses rozpomněl?

Co tenkráte na louce,
jak jsme byli,
když foukal vítr lehounce,
a my o báječných časech snili?

Příteli, dávný příteli,
což sis nevzpomněl,
příteli, dávný příteli,
už ses rozpomněl?

A co tenkrát, jak byl ten den,

Míchám city
Chvíli odlesk jako by něžný
V nádobě
Hořkost, smích i žal
Zašeptáš Bohu, napoví Ti?
Co dnem měsíc pohrdal
Za tmou mé vyhaslé
Touhy
Z kalendáře vytrhal
Jeden pohyb pouhý
O pár dní dál
Zaškrtnutá oprátka
Smrtka dál kácí
V lese neživá děťátka
Znáš mou povinnost
Bezustání pohřbívat.

Tvůj pohled plál
V něm přání, abych se smál.

Míchám city
Uschlých květů v omalovánce
Rozeseté barevné tuhy
Maličké stopy do běloby
Viděl jsem radost,
vždyť zemřel někdo druhý
Jaké to štěstí
My ne

Snad příjde den,
snad přijde sen,
snad příjde on,
ten velký zlom.

Zdá se to jako veršování,
není to ovšem klamné zdání,
veršuju teď a v momentě,
kdy nemám nápad na kontě.

Nejsme tak dobří jak se zdá,
je to jen pouhá náhoda,
snad příjde den,
kdy pochopí i ten,
ten kdo říká tyhle věci,
že je to tak a přeci.

Každý je originál,
každý je ten,
ten kdo má pochopit,
že život je sen,
a snad přijde den,
kdy každý procitne ,
do reality,kruté a bezcitné,
že jsme snad ti kdo pochopili.

Budu Ti psát
O pěkném ránu
Probuzení by měli zakázat
Bůh si taky vyspává ve svém stanu
Na nejvyšší hoře
Skryt uvnitř květu
Budu Ti psát
Lásko
Za stínem skeletu
Tohoto světa
Čas se do nekonečna seřizuje
Rostlina citů odkvétá
Tiché milovaní ránem pluje
Chvíle zakletá
Než přijdou stíny
A utiší mandolíny
Budu Ti psát
A pak ráno
Nenávratně odletí.

Nasadila jsi mi korunu – trnovou
Oslepila jsi mne
Mučíš mne a pálíš
Doběla rozpálenými železy
Podalas mi kříž
A já ho přijal