Sedí u počítače a zasněně surfuje na stránkách pro zletilé. Sleduje zajímavé fotky poloodhalených modelek i nemodelek a jakmile se na obzoru objeví manželčin stín, urychleně klikne do pravého rohu na nevýrazný křížek symbolizující exit. Spěšně otevře novou stránku s cennými papíry, nahodí zadumaný výraz uzavřeného intelektuála a pokud by, nedej bože, mělo dojít k manželskému rozhovoru, ihned jej s dotčeností zavrhne.

Jak jsem se dozvěděla od sousedky, letošní prvňáci gymnázia v Třinci zahájili školní rok opravdu netradičně. (Na poměry na gymnáziu dalo by se říct, že i revolučně.) Od 4. září totiž probíhal tzv. adaptační pobyt v Žiarské dolině. Od úterka do čtvrtka se adaptovali studenti čtyřletého studia, poté byli vystřídáni studenty šestiletého studia, kteří se zas adaptovali až do soboty. Docela mě tato informace pobavila. Vzpomněla jsem si na jeden ze svých školních roků prožitých na gymnáziu a musela jsem se smát!

Náhoda má obrovskou moc. Kdyby jí nebylo, snad by nebyl ani svět. Život je vlastně složen z tisíců nepatrných náhod. Jedna taková mě přivedla k útlé sbírce básní s názvem Poslední list. Autorem je J. H. Krchovský. Pro mě dosud téměř neznámý básník.
Černý lesklý sešitek jsem otvírala se zájmem. Dvaasedmdesát stran přečetla jedním dechem a když jsem knížku zavírala, tak s úžasem! No toto! Zajímavé!

Nedávno jsme se s přítelem vydali po naučné stezce na Jahodnou. U nemocnice na Sosně jsme si na první informační tabuli přečetli, že nás během čtyřkilometrové trasy s nevelkým výškovým převýšením čeká dvanáct zastavení. Po pár metrech jsme však zjistili, že jich bude určitě míň, protože hned tabule číslo dvě chyběla.

Chtěla jsem napsat opravdu dobrý článek, chtěla jsem v něm mít akci, dobrodružství, prostě něco co by čtenáře nadchlo. Ale bouhužel se mi to nepovedlo. Nenašla jsem pro Vás vhodné téma, které by toto splňovalo, dokonce jsem nenašla ani jiné téma, které by to nesplňovalo.
Všichni píší příběhy ze svého života,jiní kritizují, jiní píší básně a já? Já píšu o tom, že nevím o čem psát. A najednou zde byly písmenka spojující se do slov, slova spojující se do vět a věty spojující se do článku. Bylo to krásné a tak vzrušující.

Sedmička pro každého znamená něco jiného.Napíši pár příkladů, všedního používání čísla sedm.
Tak například :
- Sedm dní v týdnu, být v sedmém nebi, za sedmero horami a sedmero řekami, Sněhurka a sedm trpaslíků, sedmimílové boty, sedm smrtelných hříchů, sedm ctností, sedm andělů stojící před Bohem, kočka má sedm životů……
Ovšem sedmička je pro Lvy (znamení zvěrokruhu) magickým číslem. Říká se, že v sedmém měsíci, tedy červenci, mohou uskutečňovat nejlépe své plány

Bylo ráno. Vzbudila se a poslouchala tikot hodin, vlastní dech. Špatný sen ji do dne probudil, a to již velmi brzy- o půl šesté se natáhla ke stolu pro tužku. Začala. Tyto řádky patří jí a ona je psala pro něj. Nebo pro ni..?

Pod pojmem „ svatý týden“ by si asi mnoho z nás představilo spíše církevní akci- jakýsi půst či modlitební čas…ale pojďme se od víry na chvilku vzdálit. I když věřte, že pod pokličku její vlastní podstaty nakoukneme na konci příběhu. Ale zpět k významu svatého týdne, slangově svaťáku neboli oslavě matury před maturou… Viďte, vážení propadající… Týden před začátkem maturitních zkoušek hodí totiž profesoři studentům daných ročníků poslední záchranný kruh v podobě volného týdne.

Tři za cenu jednoho? Tričko navíc? Nebo dokonce 20% zdarma? Lákavé, že? Takovéto nabídky bývají zpravidla velmi hlasitě vykřikovány, zobrazovány s řadou tučných vykřičníků či vystavovány snad na každém rohu hypermarketových regálů, aby je ani slepý nepřehlédl. Zdá se vám, že jste zasaženi zvláštním nadáním, které nikdy není líné zprostředkovat nějakou tu super slevu? Cítíte jakési štěstí na výhodné akce, nebo jste dokonce pyšní na vlastní intuici, s jejíž pomocí vám žádná z těchto „výhodností“ neunikne?

Zdá se vám, že máte přátel až nad hlavu, a že se ani nestíháte všem věnovat? Myslíte, že jsou vaši přátelé opravdu ti, které lze nazývat přáteli? Uvědomujete si rozdíl mezi přítelem a kamarádem?