Tak mě všichni zabijte!
Proklát, to už jste mě všichni prokleli.
Teď už jen ta dýka v prsou
Nebo kulka mezi očima.
Sviní je na světě dost,
Tak to začněte plenit.

Ostuda. Jedině tímto slovem se dá plně vystihnout kolotoč, který se roztočil při změně vlastníka autobusů v našem kraji. Zážitky, které se mi ke konci prázdnin nahromadily, jsou opravdu unikátní. Při psaní tohoto krátkého povídání mi jde vzteky z uší a nosu pára, ale přesto se pokusím psát věcně a profesionálně chladně.

Žít zdravě a ztratit chuť do života, nebo žít nezdravě a užívat si života plnými doušky? Svět přece není jen černobílý. Nic se nemá přehánět. Ani život plný jídla z fast foodů a ponocování v nočních barech, ani život plný strachu z překročení denního příjmu kalorií a nekonečných hodin v posilovně nepřinese člověku nic dobrého. Zdravý životní styl se totiž pohybuje někde uprostřed těchto extrémů.

Když jsem známé loni posílala email s fotkami ze zimních Alp, dostala jsem výbornou odpověď. „No to je pěkné, u nás byla zima jen v úterý odpoledne.” Toto přirovnání mi přišlo nanejvýš úsměvné, ale říkám si, nebude to snad tak „horké”.

Abych se považovala za dnešního průměrného mladého člověka, k tomu mi asi ještě nějaký ten centimetr chybí. Nevidím však nic špatného na tom podívat se mýma očima z podprůměrné výšky na dnešní svět s nadhledem.

Máme věci, o kterých si naši předkové jen bouřlivě snili. Dnešní mladý člověk má možnost si vybrat, jestli chce miniaturní mobil nebo naopak displej jak vrata, počítač s takových harddiskem nebo s jiným, 45 kanálů v televizi nebo 70. A nejen on. Moderní doba postihla téměř všechny. Jen ti mladí to snášejí lépe.
Někdy si říkám, že je těch možností až příliš.

Při mluvení či psaní používáme slova. Každý jazyk se skládá ze slov, ty se spojují ve víceslovná pojmenování, ty pak ve věty či souvětí. Pomocí slov se dorozumíváme. Napadlo vás proto někdy, kolik slov potřebujeme k domluvě?

Určitě i Vám posílají kamarádi a známí tzv. přeposílací emaily, které Vás nutí posílat je dál a dál… Ale tento týden mi poslala kamarádka email s názvem Kamarád nebo přítel. A byl to první email, který se mi líbil. Ráda bych ho sem napsala:

Je pro mě velice náročné a nepříjemné psát o tomto tématu. I když jsem teď velice rozrušená, pokusím se okomentovat tento „problém“ slušně a bez zbytečných vulgarismů. Jako většina studentů jsem nucena do školy dojíždět autobusem. A tak hezky každé ráno a odpoledne šupajdím na zastávku – a nikdy nevím, co mě tam potká.

Nakolik je pravdivý výrok „literatura je jen abecední seznam jmen spisovatelů a děl“, o tom můžeme pouze spekulovat, ale můžeme to taky „nechat plavat“ a podívat se spíš na zajímavosti, jichž je literatura plná. Na ukázku, že i literatura může být poutavá, uvedu pár informací bulvárního rázu. Proč zrovna tahle taktika? Přiznejme si, že se nám nejlépe pamatovaly informace pikantní, neuvěřitelné, něčím přitažlivé.