Nedávno jsem na internetu četla o státních maturitách a dostala jsem se i do veřejné diskuse na její téma. Byla jsem nemile překvapena a udivena. Kolik lidí se obrátilo proti studentům. Kolik lidí psalo, že studenti jsou jen děti, které se zajímají jen o drogy, alkohol a do státních záležitostí nemají co mluvit. Opravdu si tohle lidé myslí o studentech?

Zajisté je tomu tak, že člověk byl v genesis stvořen jakožto imago dei a v tomto duchu svůj věčný život opatrovat měl. Dnes bychom nadneseně řekli: „ Bůh ví, jak to tehdy všechno bylo!“ a absolutně žádného Alláha bychom přitom neuctívali, však ani Hospodinu se neklaněli. Přesto o pravdu by si tento náš moderní výrok otíral vlastní pot, vzniknuvší z té flegmatičnosti. Jen Bůh byl tehdy tím jediným a skutečným Ens, které formovalo svět sám o sobě, jehož hranice se jistě nenacházeli kdesi nad běloskvoucími mračny.

Co to jsou vlastně dobré skutky? Každý by odpověděl jinak,ale já říkám,že dobré skutky to jsou vitamíny života. Každý den můžeme konat malé,dobré skutky,které můžou pomoct člověku.Třeba,když jen na někoho vykouzlíme krásný úsměv ,když někoho z lásky pohladíme,stačí někdy jenom říct tři kouzelná slova: Mám Tě rád!!!! To jsou ty malé ,ale cenné –dobré skutky.Které pocházejí z hloubi naši duše.

Každý z nás občas složí hlavu do dlaní a vzdychá nad životem, zvláště pak, když je za (často i před) námi pátek 13., nevylučují se však ani jiné dny. To pak vzduchem létají výkřiky typu „ To se může stát jenom mě!“ nebo „ Nikdy mi nebylo hůř!“…Nechci zde polemizovat o pravdivosti těchto pojmů, snad bych jen chtěla podotknout, že opravdu nejsou důvěryhodné!

Zákaz je podstatné jméno rodu mužského náležící pod neživotný vzor hrad. Toto slovo nás v něčem omezuje, usměrňuje, něco nám přikazuje. Se zákazem se setkáváme dennodenně a téměř všude.

Když jsem toto foto uviděla poprvé, vstoupily mi do očí slzy. Nejdřív jsem si to neuměla vysvětlit. Zkrátka a jednoduše se ptát „proč“ sebe sama a odpověď nenacházet. Vždycky se mi příčila odborná a umělecká vyjádření, a proto své pocity vyjádřím ryze neodborně, ba co víc, úplně laicky, tak, jak mi budou myšlenky plynule proudit. Proč bych také měla za jednou fotkou hledat vyšší smysl? Proč ji rozebírat na mikroskopické části a zamýšlet se nad autorovým míněním? Vypisovat bezmyšlenkovitě vlastní pocity je přece tak jednoduché.

Když se chlapec narodí, hraje si. Je obklopený krásou, láskou a vším, po čem touží.
Roste, začne chodit, mluvit, přemýšlet. Začne chodit do školky, kde poznává, že existují i holky, které jsou jiné a s kterými si rozumí. Tam vznikají první pohledy, první nevinné dotyky.
Školou to pokračuje. Kluk má mnoho ideálů, snů, je plný dojmů, ovlivněný krásnými romantickými pohádkami, ve kterých všechno na světě je dokonalé díky lásce a vše končí nádherně, když se mají lidé rádi.

Lenost a její následek nuda totiž svým řádem a ukázněností ani náznakem nepředpokládají svobodu v jejím pravém slova smyslu, která je založena na aktivitě, náhodě, užívání si, ale jaksi ,,naoko“ nabízí možnost odlišné volnosti, tedy spoutané a nekompromisní svobody. Zvláštní kontrast? Nesmysl? Blouzním? Ne tak zcela, vážení…Svobodu, zamyslíme-li se nad jejím vlastním významem, definuje převážně touha nevázat se , být sám sebou, ba dokonce neznat pravidla. Žádná omezení. Volnost. Touha. Ale spoutanost? Bez kompromisů?

Nejdříve ohrozila život našeho národa válka. Pak přišly další špatné časy s událostmi, které ohrozily jeho duševní zdraví a charakter. S nadějemi přijala většina národa program socialismu. Jeho řízení se však dostalo do rukou nepravým lidem. Těmito větami začíná snad nejznámější manifest sepsaný Ludvíkem Vaculíkem Dva tisíce slov, který se stal jedním ze dvou nejvýznamnějších dokumentů Pražského jara. Šlo o aktivizaci československé veřejnosti proti stále zjevnému tlaku sovětského vedení proti reformním změnám v zemi.

Člověk, Faust a bůh. Nepopiratelně základní slova, která ale nejsou jenom slovy, totiž celými pojmy se vší ctnostnou alegorií. I přesto, že by se mohl pořádek této „slovní řady“ zdát nepodstatný, pojmy jsou zde nastoleny v uvedeném pořadí přímo účelně, jelikož právě jejich odstupňování a sled dokáže velmi nápadně i nápaditě vypovědět mnohé o jejich podstatě ve zde diskutované souvislosti. Co se však skrývá pod pouhým člověkem, co vybavit si pod Faustem a kde najít odpověď na pochybnou myšlenku podoby a podstaty boha?