Škola, school , scuola, iskola nebo také esuela.Ať už jsme z České republiky , Anglie, Itálie, Maďarska nebo například Španělska všichni jsme tam chodíli nebo dopusud navštěvujem zmíněný ústav. Každodenní vstávání a povinnosti nás mají připravit na dospělý život.Dospělý život ?Co se nachází pod tou ,,slubkou,, ?
Profesoři, kantoři, učitelé...jejich hlavními znaky by měla být objektivnost, nezaujatost a individualita ke každému žáku .

Wherever you go, no matter what the weather is, always bring your own sunshine. Anthony J. D´Angelo
(Ať už jdeš kamkoli, a to nezáleží na počasí, vždycky si s sebou vezmi svůj vlastní sluneční svit)

Vyhrává se tak, že šlapete na kole i tehdy, když se ostatním nechce. (Lance Armstrong)

Z kuchyňského radiobudíku nám léta Páně vyhrává rádio Čas, před ním to bylo rádio Sprint - obě zaměřená na českou hudbu. Díky těmto stanicím a díky mým rodičům znám většinu české hudební produkce. Občas se mě někdo z rodičů zeptá, když vejdu do kuchyně: „Kdo teď zpívá?“ Většinou odpovím správně.

Titul této (pseudo)úvahy se vám možná zdá trochu bláznivý, scestný, nelogický. Ale věřte, že zas až tak bláznivý není. Panuje léto, každý chce být schlank do plavek, někteří podstupují liposukci, jiní tvrdě cvičí doma i v posilovnách. Proč? říkám si. Teď si prostě žijme, jak jsme a po smrti nám tu liposukci udělají pozůstalí. Divné řeči, říkáte si? No představte si, že jednomu Rumunovi se to stalo. Byl to snad nejobéznější Rumun, jakého kdy Rumunsko mělo.

Životní cil... sousloví, na které se vás často ptají rodiče, učitelé, kamarádi či zaměstnavatelé. Sousloví, které označuje to záhadné něco, čeho chce člověk ve svém životě dosáhnout. Pro někoho je to vybudovat si dobré postavení ve své kariéře, pro někoho založení vlastní rodiny a pokojný rodinný život. Pro někoho oboje. Životní cíl si neustále obměňujeme. Ať už v závislosti na věku, situaci fyzické či psychické nebo na finanční situaci.

Třešním a višním se letos moc nedaří. Mohly za to deště, které nás celý květen trápily. Několik červených kuliček na stromech vidíme, jsou ale popraskané, není jich moc, letos je to prostě bída. Zato jiným třešním se daří na jaře, v létě, na podzim i v zimě. Jsou to třešničky, které na nás svítí snad na každém kroku. Není hospody či restaurace, kde by neměli hrací automaty. Majitelům pohostinství vynáší tyto pekelné stroje spoustu peněz, tak proč je nemít. Láká to lidi, kteří gamblerství rychle přijdou na chuť.

Není nad to si v čase nejvyšší nouze dát pod hlavu naducaný měkký polštář a jen tak relaxovat, odpočívat či se prospat. Ale co až krize nejvyšší pomine? Kam přijde náš milý naducaný polštář?

Místo.
Místo je bez života.
Tak mu ho na přání trochu vdechněme.
Jenom trošičku. To stačí. I tak je to příliš.
Z nepřeberného množství mrtvých míst se utvoří celek. Jediný, jediný, který svou hloubkou a rozměrností dokáže konkurovat všem ostatním. Jediný, který může existovat a ospravedlnit svou existenci. Ospravedlnit ji a být ospravedlněn časem a vůlí; vůlí vzdorovat pomíjivosti a povrchnosti.
Zastavte se. A pozorujte. Pozorujte listy, stromy. A kameny. Vnímejte všechno. Nebo se o to pokuste.

Jak jistě každý ví, omluvný list neboli studentským slangem „omluvňák“, slouží ke zdůvodňování absence žáků všech škol. Omluvňák je na začátku roku přidělen každému absolventovi daného ústavu a podmínky omluv bývají předem známé, ba dokonce pro zvláštní zvědavce uvedené ve školním řádu. Ten ovšem, jak je všem známé, nikdo nečte, ačkoli se na daný dokument profesoři s oblibou obrací. Bůh ví, zdali si sami někdy pročítali jeho řádky. Tedy, ruku do ohně bych za to nedala.