Rozhodně si nemyslím, že by poslání hrdiny jak v západní, tak ve východní kultuře skýtalo nějaký větší rozdíl, nicméně je potřeba se zamyslet hlavně nad tím, jak moc působila tamější kultura zahrnující tradice, zvyky a rituály dané oblast na hrdinu samotného.

Poprvé, když jsem ucítila to Něco!
Cesty vlakem ze školy domů, ty nudné a zdlouhavé cesty, kdy myslíte jen na to, abyste už byli doma, ale zároveň se tam netěšíte, protože se budete muset učit. Právě tyto cesty skončily jednoho krásného dne.

Jiný kout, jiní lidé. Není u mě známo, že by mě Česká republika nějak nezaujala. Co se týče přírodních jevů, památek, panoramat, či udržovaných měst, městeček, ba dokonce i vesnicí, to na Čechách miluji. Miluji to, když přijedu do jiného kraje na návštěvu, že lidé jsou zdvořilí. Toho si cením, cením si ochoty a lidí, ze kterých vyzařuje dobrota a moudro. Ale háček je právě v kouzlu osobnosti. Jste - li někde na návštěvě, u příbuzných, nebo jen na vyhlídce, která trvá týden, je to dobré.

Moje záliba v pozorování chování určitých skupin lidí na Facebooku se občas stane posedlostí a pokud si vezmeme různé jedince jako jsou například kamarádi, pár či milenci vznikne nám u každého z těchto tří zásadní chyba, error nebo prostě jen nedorozumění.

Každý den mě čeká dlouhá cesta do školy a ze školy. Již čtvrtým rokem dojíždím do městečka vzdáleného 30 km vzdáleného od mého bydliště. Mnohdy tyto chvíle jezdím sama a mám čas pozorovat ostatní lidi, ostatní cestující. A někdy se tam najdou opravdu zajímavé kousky.

Dokud sme mladí a netíží nás starosti dospělých, jsme vlastně nejšťastnější lidé na světě. Žijeme v božské nevědomosti a svět dospělých je pro nás zatím uzavřen. Nechápeme, proč se rodiče hádají, proč se řeší v televizi nezaměstatnost, když my nevíme, co to práce je. Na ulici míjíme bezdomovce a říkáme si, že takhle nikdy přece neskončíme a kdyby ano, půjdeme si radši hodit mašli. Dokud pravda neodhalí svou tvář a naše vnitřní blaženost padne ke dnu, je vše jak má být. Ale probuzení jednou příjde.

Děkujeme, zůstáváme! Nezávislá studentská iniciativa za zachování osmiletého Gymnázia Frýdlant.
Ve Frýdlantě dne 22. ledna 2011
Vážení zastupitelé Libereckého kraje,

My, členové nezávislé studentské iniciativy Děkujeme – Zůstáváme, chceme aby osmileté studium na Gymnáziu Frýdlant zůstalo zachováno. Zrušení osmiletého studia je součástí Návrhu změn ve středních školách zřizovaných Libereckým krajem, ale zásadně odporuje cílům předkládaným v tomto návrhu.

Jednou mou příležitostnou brigádou bylo dotazování se lidí v Kauflandu. Každého zákazníka, který prošel pokladnou, jsem se snažila „odchytit“ a vyzpovídat ho. Obrovská mapa Ostravy v jedné ruce, v druhé Blackberry a nucený úsměv na tváři. „Dobrý den, mohla bych vás zdržet na minutku? Bude to jen pět otázeček.“ První den se lidi ještě zastavili a odpovídali, další dny už přede mnou a před ostatními s plastikovými vizitkami na tričkách utíkali. Po několika dnech stání na nohou a pitomého žvanění jsem si připadala jako robot.

To begin with, I would like to come back to childhood and describe our first attitudes towards lying.

When our parents brought us up, they tought us not to lie, because for them it is negative. For us it is also negative, because our parents are ''always right.'' Nevertheless, there are some children, who lie all the time they want, because they are afraid of their parents. The question is: Is it worth lying?

Jako malá jsem měla mnoho snů o tom, jak bude vypadat má budoucnost. Postupně se ze snů začala vytvářet realita a já pochopila, že sny můžeme ovlivnit naším pozitivním postojem k jejich realizaci. Vše se odvíjí od našich myšlenek. Mohli bychom to nazývat přání, sny, cíle či prosby. Pokud na něco opravdu intenzivně myslíme, dokážeme z našich snů vytěžit mnoho. Základem je rozhodnutí. Ať už se pro cokoliv rozhodneme, neměli bychom svých rozhodnutí litovat. Žijeme jeden život a chceme ho prožít tak, aby stál za to.