Leckdo se nad tímto nadpisem pozastaví se slovy, že je to nesmysl, jiní mi dají za pravdu. Ať už jsme v jakémkoliv vztahu, změní nás k lepšímu či k horšímu. Tím horším bych se ráda v tomto článku zabývala.

Většina mých přátel je šťastná ve vztahu a mohu s poklidem konstatovat, že vztah jim svědčí a přinesl jim pouze příjemné změny. Jedné mé kamarádce pomohl přítel k zbavení zlozvyků, druhá se kvůli vztahu s cizincem naučila cizí jazyk., avšak najdou se i výjimky.

Zrovna před chvilkou jsem tvrdila, že v televizním zpravodajství, zejména v tom o půl osmé večer, se vyskytují převážně jen pesimistické, negativní, katastrofické zprávy z domova i ze světa. Kdysi tato soukromá televizní stanice do svého zpravodajství alespoň na závěr ukazovala „zvířátko na konec“ jako něco pozitivního. V zoo se narodil medvěd, v Čechách zachraňovali žáby, na Moravě odchytli vzácného ptáka.

Co je to láska? Zkusme si nyní položit tuhle otázku a pokusme se na ni odpovědět.
Každý člověk si pod tímto pojmem, citem či podstatným jménem rodu ženského, představí cosi úplně odlišného.
Láska není jen jedna, dělí se mnoha dalších podob či odvětví, né každý může znát všechny její podoby.

Tak nad tímhle tématem jsem si lámala hlavu dost dlouho a přišla jsem na to, že umění vlastně vůbec nerozumím.
Ano kdyby šlo třeba o hudební umění, to už by bylo mnohem lepší, ale co k výtvarnému mám říci?

Čtenáři, nedělejte to! Literatura byla, je a bude vždy jen pouhá fikce. Nehledejte neustále za literárními díly autora. Jeho životopisné údaje čtenáři fanaticky spojují skoro i s počtem stran („Jo, kniha má 263 stran, protože autor se narodil dvacátého šestého března!). Všechno je pro čtenáře v díle symbolické, metaforické, šifrované. Pokud čtenáři osobně znají autora, pak se dá mluvit téměř o kolumbovském fanatismu. Podle nich má postava tmavé vlasy, protože autorčin přítel má tmavé vlasy.

Ne pro každého muže je pojem móda španělskou vesnicí. Elegantní nemusí být jen žena, dokonce i někteří muži se začali o módu zajímat a velmi jim to svědčí. Je tu ale i druhá strana mince. Kapuce na hlavě, rozkrok u kolen, dlouhé mikiny. I takto vnímají někteří muži módu. Mě tento „hip-hopový“ casual styl příliš neoslovil. Co mě ale v poslední době velmi zaujalo bylo to, že se muži nebojí výrazných barev, vypasovaných jeansů a maxi šál. Možná to na někoho působí dost asexuálně, ale buďme rádi, že móda neklesla až na dno.

Pátráte-li v paměti, o čem byla část první a druhá a jak to skončilo, nepátrejte. Část první a druhá nebyla a nebude. Proč taky? Pořád je to dokola. Nahoře, dole, dole, dole, uprostřed, dole, dole, dole, vole! Takže začíná třetí část cyklu o nešťastnících, kteří mají alergii nejvyššího stupně na jedno jediné antilogické slovo. Myslím, že má dvanáct písmen. To slovo nemám tak ráda, že se mi to nechce ani nijak přesněji počítat. Když tak si to spočítejte sami, rýpalové. Prostě tím slovem je slovo … fuj, já ho asi ani nenapíšu!

Lidé ať už jakéhokoliv typu, všichni mají nějaké sny, ať už o krásném životě, bohatství nebo slávě stále je to projev dítěte v nás, našeho malého já.

Když jsem se rozhodovala kam na střední školu, každý mě odrazoval a říkal, hlavně ať nechodím na obchodku. Obchodka je totiž jen pro prodavačky a nic se tam nenaučím. Prý tam chodí lidi, co se na základce neučili, ale sem je vezmou. Tak jsem šla na gymnázium díky nátlaku rodičů z větší strany. Myslela jsem, že jsem na top škole, kde získám top střední vzdělání. Jak jsem byla naivní.

Představ si, že máš vzpomínku. Občas se objeví, jako blesk z čistého nebe. Pak na ni pár týdnů nenarazíš. A najednou je zase tu. Jasná, jako kdyby se její děj odehrál včera. Čirá, jako kdybys jí prožil znovu. Bolavá, jako kdyby Tě mrzelo, že už ji nemůžeš vrátit. A občas příjemná, protože už ji ani vracet nechceš. Může s sebou nést cokoli, co Tě zaujalo, nadchlo, co se Tě dotklo, co Tě přemohlo, pro co jsi tehdy žil. Také kohokoli. Toto, kdo Ti vnikl do srdce, aniž by zaklepal, a Ty ses přesto nelekl,.