It seems that people live so quickly that they sometimes dismiss many things which they are surrounded by. Life is easy when your eyes are closed. Life is easy when you don’t have to solve problems and of course life is easy when you live your life as a daydreamer. Daydreamers are people living their days with their imagination, thoughts, dreams, with their fantasy. In fact, the problematic thing is, that they can’t realize reality. And what’s the problem with that?

Právě jsem dočetl překrásné básnické dílo Josefa Svatopluka Machara, českého spisovatele z přelomu 19. a 20. století. Jeho dílo "Zde by měly kvést růže" se mi velmi zalíbilo a proto jako svou prvotinu na tomto webu napíšu krátký článek (recenzi chcete-li) právě o tomto skvostu.

„ Život je umění kreslit bez možnosti gumovat.“ (J. W. Gardner)

Jako student Univerzity Pardubice jsem se v letním semestru zapsala na předmět Rétorika. Nikdy jsem nebyla moc dobrý řečník a nemyslím, že někdy budu. A tak, když jsme dostali za úkol mluvit několik minut o oblíbené myšlence, dlouhou dobu mě nic nenapadalo. A tak jsem si sedla a koukala do zdi nade dveřmi. V tu chvíli jsem si vzpomněla na jeden velice oblíbený citát, který tam ještě do nedávna byl napsaný. „Sejde z očí, sejde z mysli.“

Tuhle přišla jsem znenadání na myšlenku, která mě zabavila na celé odpoledne. V jednom nejmenovaném časopise jsem četla krátký rozhovor se známou českou osobností, která se snažila vysvětlit svůj vlastní recept na štěstí.
‚‘Dělej jen to, co tě baví a čemu věříš. Obklopuj se jen lidmi, které máš ráda a na kterých ti záleží. Všechno ostatní je nepodstatné a připraví tě o sílu a čas. ‘‘

Je těžké odpovědět na tuto zapeklitou otázku. Tak či onak, každý jsme jiného názoru. Člověk, který je věřící, věří v posmrtný život. Nemusí se vůbec jednat o člověka, který je věřící, ale velkou roli hrajou zkušenosti. Možná se jedná o výplody naší fantazie, možná ne.

Ještě že už mám tu střední za sebou! Když si vzpomenu na každodenní hromadné opisování úkolů z matiky před hodinou s dobrou půlkou třídy, musím se zasmát. Nikdy jsme nebyli kolektiv, ale když šlo o školní povinnosti, děly se divy.

Mám asi špatnou náladu. Potkala jsem sousedku a od té doby vidím černě. Důchodu se nedožiju, dobrou práci neseženu, děti si plánovat nemám. Doktoři nám poděkovali a odchází si za lepším. Paní Palicová se už pátým rokem snaží otěhotnět a nemůže, její manžel si utírá slzy do tisícovek a po nocích si zapaluje doutníky pětistovkami. Paní Silová zase rodí jedno dítě za druhým. Těm třem předchozím nemůže ani namazat chleba máslem, protože ho nemá, odpojili jí plyn i kabelovku.

Mnozí filozofové po dlouhá léta svého života pátrali po nejrůznějších jevech, jejich tvrzení a výroky jsou dnes zapsány do filozofických příruček, slovníků, citátů. Mne při každém jejich opakovaném přečtení či malém pokusu o vysvětlení zásadní podstaty věci napadá stále stejná a ta samá krátká otázka: Proč?

Pomyšlení na to, že by mé dítě při prvním nástupu do školy, dostalo do výbavy notebook, mě upřímně děsí. Bohužel jsem se o tom dočetla v novinách, kde právě náš sousední stát, Polsko, o tom uvažuje. K učebnicím, které prvňáčci obvykle dostanou, přibude i zapůjčený notebook.

Co je možné i nemožné v kabině a jak vypadá taková normální cesta výtahem na Univerzitě Pardubice?

Výtah! Jaký to zázrak techniky. Na Univerzitě Pardubice je to hojně využívané zařízení, obzvlášť užitečné ve třinácti patrové budově. Co bychom si bez výtahu jenom počali? Uvnitř je čistý prostor, je tam dokonce jedno sedadlo a velké zrcadlo! Díky kterému si ráno dívky mohou učesat vlasy, přepudrovat nos a namalovat řasy a mnohem víc.