Co po maturitě, to je otázka, kterou jsem se zabývala snad už od prvního ročníku střední. Teď, když čtyři roky uběhly, maturitní vysvědčení mám doma, nevím co dál. Co bych chtěla v budoucnu dělat, čím se živit? To je otázka velice těžká a myslím, že nejen pro mě.

Máte v životě nějaký sen, který je pro Vás nedosažitelný? Sníte o něčem, ale patříte mezi lidi, kteří o něm jen mluví a nic pro něj neudělají? Pak si přečtěte tento článek.

Je docela zbytečné chválit tady knihy, pokud k nim nemáte nějaký osobní vztah. Předpokládám, že každý z Vás nějaké to dvojciferné číslo knih přečetl a má nějakou oblíbenou, popřípadě ji alespoň držel v ruce a upíral na ni svůj zrak. Neboť jak řekl Denis Diderot: „Bojte se člověka, který přečetl jen jednu knihu.“

Těžko říct, jestli po této planetě chodí člověk, který by si tuto filosofickou otázku aspoň jednou v životě nepoložil. Od slova „ráda“ je odvozeno slovo radost. Radost je pocit, který pramení z duše, je upřímný, ryzí, dokáže člověku dodávat tu správnou energii ke zdolávání překážek, dokáže motivovat, povzbuzovat a jakoby dávat životu smysl. Najdeme ji tam, kde je láska. Tyto „nebeské“ pocity jdou totiž společně ruku v ruce.

(Určeno pro všechny, kteří doma nemají myčku a musí se střídat s rodinnými příslušníky v ručním mytí nádobí.) Začněme rovnou, bez zbytečných okolků prostým výčtem užitečných rad. Všichni víme, co to je NÁDOBÍ, k čemu slouží a proč se musí mýt.

O čem je vlastně moda? Musíš se řídit modními trendy? Každý by si měl zanechat svou originalitu, ale mnohdy je to dosti těžké.

Nejde o to, co, ale jakým způsobem věci nosíte. To neznamená, že je nutnost mít tu krásnou kabelku od Marca Jacobse, anebo být navlečená od hlavy až k patě do nové kolekce od Prady. Měla by jsi nosit to, v čem se cítíš dobře.

Džíny, mikina a botasky

Tak přesně takhle bych popsala situaci v našem Moravskoslezském kraji. Ačkoli je tento nadpis opravdu znechucující, je bohužel pravdivý. Neustále se sama sebe ptám: „Proč? Proč? Proč taková beznaděj, nedostatek příležitostí a pracovních nabídek? Přesně před rokem jsem se v tuto dobu připravovala k maturitě – první životní zkoušce z dospělosti.

Žijeme v uspěchané době plné stresu. Máme vůbec čas na sebe a svoje zájmy? Splnili jsme si sny, které jsme měli jako malý nebo jsme je vzdali, protože na ně prostě nebyl čas?

Slova jakoby ti utekla za roh a ty jsi se po nich ohlížel, ale marně. Jako kdybys vlastně ani nevěděl, jestli je vážně chceš používat. Je to chvíle, kdy je všechno tak dlouhé, až je to nejkratší, a všechno tak dobrodružné, až ti z toho jde mráz po zádech. Každý moment je v tu chvíli plný očekávání a nevědomosti a všechny momenty jako by se slili do jednoho. Sevře se Ti celé tělo do maličké kuličky a kouká na tebe úzkou skulinou. Jako by ti utíkalo a snažilo se tě zachránit zároveň.

Pokud patříte mezi milovníky angličtiny zrovna tak jako já, určitě jste si i vy posteskli na úroveň angličtiny a ostatních jazyků na středních školách. Co si budeme povídat, kvalita výuky dostačující není. Studenti si stěžují na nedostatečnou motivaci ze strany učitelů, na nudné nekonečné hodiny, na špatné vykládání látky. Když se opravdu potřebují naučit na test, rychle se nabiflují a po testu na slovíčka zapomenou. V jednom článku jsem četla, že spousta studentů umí používat jazyk formou psanou, nikoliv však formou mluvenou.