Bolest. Způsobená čím? Nepoznáním? Předsudky? Starostmi, jejichž velikost dráždí a štípe? Asi… Proč? Mnozí se ptají. Mnozí ve mně nevidí do podstaty …cosi je bolí a oni se tomu neumí podívat do očí. Jak slabé, ale jak tu slabost překonat? Kudy vede cesta poznání? Jen TY víš.

Jako studentky Obchodní akademie v Ostravě – Mar. Hory jsme se zúčastnily celorepublikové soutěže o studijní cestu do Belgie a Lucemburku, z celkové počtu 93 týmů jsme se probojovaly spolu s 59 zbylými týmy až do 3. a zároveň posledního kola . Našim zvoleným tématem, kterým jsme se po celé 3 kola zabývaly byly “FONDY EU“.
Každý z Vás bez jakéhokoli rozdílu využívá celý svůj život věci, ať už méně či více potřebné a důležité, které můžou napůl děkovat za svoji existenci právě evropským fondům.

V následujícím textu bych se ráda dotkla dvou celkem radikálně odlišných principů, uspořádání či jakýchsi celků, jež se ale, i přes výraznou obsahovou odlišnost, zajímavě ovlivňují. Slova jako politika a náboženství má každý zaručeně odposlouchané z televizních zpráv, denních rozhovorů, zkrátka oba tyto pojmy brázdí svět od severního po jižní pól. Právě tato skutečnost je jednou z jejich společných vlastností - jsou nadnárodní, globální, existují v lidském vědomí.

Včera večer to na mě zase přišlo. Opět to byl ten příšerný pocit, kdy ani nevíte proč pláčete, ale nemůžete s tím přestat. Chtěla jsem znát ten důvod, ale nemohla jsem na něj přijít. Zkoušela jsem různé varianty, možnosti, i když jsem věděla jak to dopadne – budu plakat dál přestože nemám důvod.

Blížil se leden, pololetní vysvědčení a já seděl nad přihláškou... A nikam to
nevedlo... Mohl jsem si samostatně! zvolit, poprvé jsem byl "sám svým pánem".
Měl jsem osud ve svých rukou, alespoň rodiče mně to pořád opakovali. Jenže jak s tím naložit? A tak jsem to riskl, podal jsem si 8 přihlášek na vysokou školu a světe div se, věčně uspěchaný kluk, který pořád snil a bloumal mezi nebem a zemí, se dostal na 7 z nich! Asi slabý ročník, řekl jsem si... :)

Mám jednu otázku. Co vás napadne jako první, když někdo vysloví slovo piškoty?
Jsou to jisté druhy pečiva, které se vyrábějí z piškotového těsta, jehož základem je mouka a vejce. Využívají se zejména v cukrářství, zvláštním druhem jsou pak tzv. dětské piškoty. U nás vyrábí tuto dobrotu několik firem.

Občas přemýšlím o obyčejných lidech. Možná zvláštní název pro tyto mé myšlenkové pochody a třeba ani netušíte, co si představit pod pojmem obyčejní lidé… Vždyť přeci všichni lidé jsou obyčejní, všichni jsou něčím stejní a hlavní podstatou, kterou je především lidství, se nikdo neodlišuje. Avšak v životě jednotlivce záleží předně na tom, jak tento jedinec své já, svoji podstatu pochopí, jak s ní naloží a za jakým cílem se bude snažit žít svůj život.

Začal nový rok a s ním přichází taky obvyklé klišé – novoroční předsevzetí. Týden před Silvestrem jsem si řekla, že si žádné předsevzetí dávat nebudu. Ne že bych snad neměla co zlepšovat, ale nikdy se mi nepodařilo aspoň něco málo z toho splnit. Byla jsem šťastná, že mi odpadne další starost a mohla jsem se smát všem, kteří kolem sebe rozhazovali sliby.

Málokdo si dnes asi umí představit čistý obraz nedotčených hor pokrytých čerstvě napadaným sněhem, v duchu se nadechnout jemně mrazivého vzduchu a nastavit svou tvář přirozenosti slunečních paprsků… Možná oponujete nebo již touho představou kontrastně oplýváte. Jste ale schopni opřít se v tomto ideálu o fakt, opravdovost, tedy skutečnost? Stále ještě slepě věříte, že něco tak dokonalého, čistého a ryzího existuje?

Určitě jsem nebyla jediná, kdo ve středu ve 20:00 seděl u televize a čekal na přímý přenos z Národního divadla, kde mělo probíhat zahájení předsednictví České republiky. Musím ale popravdě říci, že mě toto zahájení velice zklamalo. Jako jediný světlý bod mohu pochválit jen počáteční proslovy. To, co se odehrálo po nich, na prknech Národního divadla bylo totiž k pláči. Hymna byla sice mistrně instrumentálně ztvárněna, ale zpěv, jestli se tomu tak dá říci, Jiřího Suchého z naší hymny vytvořil vskutu neposluchatelný útvar.