Ze stran Vás příjemně ofukuje vlahý větřík, do uší proudí ty nejvybranější hity právě naladěného rádia a Vy jen pozvolna přidáváte plyn... Občas se rozčílíte nad pár "namyšlenci" se silnějšími stroji, ale jinak Vám mysl nic nezatěžuje. Přemýšlíte? Bádáte? Zajímá Vás? ..." Mělo by snad?" ptáte se spíše s výsměchem. Samozřejmě, že se neptám na Vaše osobní přemítání nad neustálými starostmi s dětmi, ani na to, jestli stále bolí ten včerejší pád ze schodů. Spíše mířím k Vaší vlastní zvědavosti. Hm?

Byla zde doba, kdy se Romům při jejich prvním chycení členy majoritní společnosti uřezalo nejdříve jedno ucho a při dalším ucho druhé. Třetí ucho člověk nemá, takže následovala poprava. Pro lidstvo a zvláště pro společnost Západu je typické, že si najde svého obětního beránka za mor, neúrodu a jiné katastrofické události. Jeden středověký inkvizitor při „očišťování“ Evropy od „zbloudilého neřádu“ razil krédo: „Zabijte je všechny, on si Bůh ty své pozná.“ Dávno jsou tyto časy pryč(?) a zavládla doba multikulturalismu.

„Co si myslíš o komunismu?“ „Jaký je tvůj názor na Václava Klause?“ „V Iránu prý pořád popravují děti. Co ty na to?“ Všechny tyto otázky tazatelé pokládají v očekávání, že bude vysloven vlastní názor dotazovaného.

Jsem si téměř jistá, že každý dokáže tuto přesnou formu moralismu pochopit. Je ale možné. Že ne každý má o toto pochopení zájem. „ Co na srdci, to na jazyku“ totiž skrytě charakterizuje jednu z nejžádanějších a občas nepříjemných lidských vlastností, kterou je upřímnost.

Ráno. Budí mě ten nový mobil od Vodafonu za 7 Kč. Je to tedy v mých rukou, jestli vstanu, nebo ne. Rozhoduji se pro tu první možnost, takže po vykonání potřeby na tak čistém záchodě, že by se z něj dalo jíst, protože je umytý Domestosem, díky němuž miliony bakterií zemřely, se ocitám v koupelně. Tam nemám strach o své zuby, neboť používám Colgate - kartáček zubařů.

Opět zdražily cigarety. A to nejen o korunu či dvě, ale až o desítky korun. Startky za padesát, Petry za padesát devět, Malbora za sedmdesát. To jsou prosím ceny pro elitu, dalo by se říct. Pro kuřáky, kteří denně vykouří až krabičku, je to jistě citelný zásah do obsahu peněženky. Záměr takového zdražení je jasný – omezit počet kuřáků, nejlépe vymýtit ďábelstvo kouření úplně. Ale na druhou stranu, ne každý si dokáže koupit žvýkačky a nahradit tak uklidňující nikotin. To nelze.

Nevím, jestli to je Alešem Hamanem, nebo opravdu existuje něco jako asociativní čtenář - tedy ten čtenář, který čte knihy a následně se snaží přízpůsobit svůj život právě přečtenému. Tohle lze samozřejmě vztáhnout i k filmu nebo hudbě.
Když se podívám, kolik nových Bukowských se tady teď vyrojilo, uvažuju, jestli ti lidé, co píšou tak přehnaně epigonsky, ovšem bez větší životní zkušenosti, mají v hlavách něco jiného než seno.

Jako ekvivalent k maturitě bývá občas přisuzován pojem zkoušky života. Zajisté každý zaslechl. Maturita se ale skládá ve věku 19-i let, kdy, zdá se mi, mnozí z absolventů tuto zkoušku za bránu do života nepovažují. Krátce před jejím složením totiž zaznívají spíše věty typu: „ Vo svaťáku na to kašlu, jedem se zkalit!“ a tak podobně, místo aby absolventi předživotní části života pečlivě studovali i v čase, který pro danou nepříjemnost není stanoven.

Tak jestlipak jste se letos políbili pod rozkvetlou třešní? Říkáte, že by jste si tento krásný zvyk nenechali ujít? Já taky ne, i když někdy to je doslova o život…, hlavně pro nás alergiky.
Vezměme to ale po pořádku. Po pár měsících pracovního pobytu v zahraničí jsem se vrátila zpět do naší rodné matičky vlasti. Však mě taky přivítalo pár nemilých překvapení.

„Dobrý večer, máme pro vás další informace o počasí,“ zní z pestrých TV obrazovek pravidelně každý den pisklavý hlas vymóděné moderátorky. Bohužel je tato slečna jen jednou z celé řady modelek, jejichž vzhled značně převyšuje vlastní znalosti. Schopnost „našprtat“ se aktuality o primitivnosti počasí je jednou z mála dovedností, které můžeme těmto vymalovaným tvářičkám přisoudit.