V pátek 12. října se konali krajské volby do zastupitelstev a naše republika se zabarvila rudo-oranžovou barvou.

Ani mě to v současné době nepřekvapuje, vždyť od pádu komunismu v 90. letech uběhlo bezmála dvaadvacet let, kdy se k moci marně snažili dostat. Teď však vyhráli první kolo krajských voleb v ústeckém a karlovarském kraji, nikdo by však neřekl, že v Praze také vyhraje komunistický kandidát.

Chceš článek plný Lásky?
Bez ní prý život nemá dobrou příchuť, prý je šedivý a nezajímavý, je pravdou, že je to vlastně koření života.

Psát o Lásce. Naplnit očekávání tímto článkem a dát do pořádku všechny náležitosti. Objasnit co to vlastně Láska je, že je citem při němž Ti srdce zaplaví štěstí, ale i bolest, která působí v různých směrech.
Láska je zkušenost, troufám si říci, že ta největší v našem životě.

Proč mají někteří lidé pocit, že když je člověk ve vztahu pár let je určitě a bezpodmínečně načase vyměnit polovičku za novější model a co víc, nabízí se sami, že to místo zaujmou?

Některá slova, vyřčená v afektu, navracejí se do mé mysli. Kam láska zmizela a proč ji hněv zastoupil? Ty a já- byli bysme šťastni až do samého konce? Kolik slov od tebe bolí, vnímáš to? Kolik zlých slov o mně ví tvé okolí a přece nejsou pravdivý. Ty a já- jak krásné souznění dvou duší změnilo se ve vichřici v korunách stromů. Teď jen slova píší příběh náš a vzpomínky zůstávají v mysli mé. Jak daleko je až člověk schopen zajít? Nejprve něha, slůvka kouzelná, poté výkřiky, rány, nadávky. Ptám se tě chceš stále pokračovat?

Měli jste někdy ten pocit, kdy byste se chtěli setkat s lidmi z minulosti a určité věci si zpětně vyjasnit? Poslední dobou často myslím na pár osob, které před pár lety vstoupili do mého života a pak zase odešli. Většinou kvůli nedorozumění. Paradoxně jsem to v té době moc neřešila až doteď, když se zpětně ohlédnu a řeknu si: „Vždyť to nebyl špatnej člověk nakonec. Proč se nebavíme?“ Tolik let uplynulo a na staré důvody typu co kdo udělal a proč se samozřejmě zapomnělo.

Poledne, čas oběda. Vytáhla jsem si krabičku s jídlem. Není to sice krabička z tzv. populární Krabičkové diety, i když reklamní upoutávky na tento druh diety vypadají lákavě (Jezte chutně a zdravě, šetřete peníze i čas!). Ještě před tím, než se pustím do včerejšího rizota, položím na stůl 75 korun. Platím za jídlo, které jsem si donesla z domova, stejně jako španělští školáci, kteří budou od nového školního roku platit 3 eura za obědy, které si donesou z domova a které si budou chtít sníst ve školní jídelně.

Píši Ti, protože mě trápí spoustu věcí, ale Ty je přehlížíš. Píši Ti, abys nahlédl do mé duše a uviděl tu bolest, ty city, tu lásku, kterou tak přehlížíš. Trápím se, trápím a přemýšlím, jak učinit některé věci, aby byly jinak a aby bylo vše jako dřív.

Ptáš se: "Znáš mě?" a já Ti odpovídám zda znáš Ty sebe. Býval si jiný a pravda, měníme se všichni, ale aby se z citlivého člověka stal naprosto ledový člověk? Či je to jen maska abys ochránil sám sebe? Ve mně však zní otázka jiná- kdy jsi přestal ochraňovat mě?

Život je problém. Bez návodu a mapy se tu plácáte několik let. Někteří to nevydrží a najdou si „zkratku“. Ostatní pokračují na cestě dál.

Víš, život je plný náhod. Zvratů. Bolestí. To však neznamená, že má život jen tmavé stránky. Naopak. Ve světě je Láska. Porozumění i oddanosti. Ty věci nám pomáhají vyhrát, respektive naklonit misky vah na naší stranu. Občas si každý připadáme tak nějak sami. Je to dobře, neboť si vlastně uvědomíme svou podstatu.

Jsi ve vzduchu a najednou se probudíš. Strach z nezměnitelnosti situace. Prostě někde jsi a z toho místa se nemůžeš dostat jinam. Bolest loučení, které je ne-zbytné, a člověk by měl být natolik silný, aby dokázal toto na shledanou říci. Jedině tak tě život jindy může odměnit novým dobrý den. V tu chvíli posledního objetí si to neuvědomuješ, necháš své oči vykoupat v těch jeho a na pár momentů ztratíš vědomí. Připadáš si celkem sebevědomě.

Poslední dobou se stydím. Nesnáším když někdo lže o to hůře, lže-li někdo veřejně. Chci Svobodu!!

V hrudi mi hoří plamen, ale co můžu dělat, když jsem jen student. Když cokoliv bych udělal nikdo by mě nepodpořil. Než žít v tomhle svinstvu raději sedět v chládku, ale s vědomím, že jsem se pokusil to tu zbořit. Ani nedoufám, že se toto dostane k těm nahoře. Lidi už je dávno nezajímají.