O fiktivní postavě Járy Cimrmana, českého génia, vytvořeného Jiřím Šebánkem a Zdeňkem Svěrákem se mnoho vypráví. Faktem ale je, že na železniční zastávce Kaproun na Jindřichohradecku ční jeho busta pozadí, vzácný strom i ohniště. a Místo se každoročně těší ohromné návštěvnosti.

Jednoho dne se princezna Tequila rozhodla, že se vydá na návštěvu ke své tetě Havaně, která bydlela v sousední zemi, aby se s ní poradila, jakého nápadníka by si měla zvolit za svého muže. Král Absolut totiž nechal ve své zemi vylepit akční letáky, v nichž oznamoval, že dá ruku své zlaté Tequily tomu, kdo se mu bude zdát nejkvalitnější. Samozřejmě dá také tak trochu na vkus své drahé dcery. Proto se Tequila vydala za sedmero hor a řek, aby jí Havana udělila rady k nezaplacení.

Podává Ti květiny a ty skoro nedýcháš. Je to jakoby se čas zastavil u paní chvilky na dýchánek a ty jsi byl jen takovým nestranným pozorovatelem, který nikoho nezajímá a přece právě pro něj na míru je ten moment upředený. Dech se ti tak zatajil, že jej nemůžeš polapit a začíná to vypadat, že dokážeš žít z nádechu jen toho času, který tu ovšem není. Žiješ z té chvilky a umíráš její silou. Visíš někde u konce tenkého vlásku, který rozděluje skutečnosti na opravdové a vysněné.

Přiznávám. Internet je moc dobrá věcička. Najdeme vše co potřebujeme a dokáže nám zkrátit i volný čas. Ovšem, internet má i svou druhou tvář a to špatnou. Mluvím teď o té špatné stránce. Ať už jde o sociální sítě, jako je například facebook, nebo jiný portál, například chaty, seznamky apod. Může se stát, že přes internet najdeš "pravou" lásku, ale můžeš se taky rychle spálit, chtěla bych se s tebou podělit o svou zkušenost.

Kdo nalezl klid, nalezl klíč ke všem zámkům ve svém nitru.

Seděla jsem.Nevnímajíce okolí, seděla jsem dál.Na okraji lesa s kufry a děšť mě hladil po tváři.Byl to přesně rok.
Rok, co Katrininy rodiče zahynuli při autonehodě.Jeli tenkrát pro Katrinu na internát.Pozdě večer.Katrina byla na diskotéce s přáteli, měla u sebe věci z internátu.Ale táta s mámou nepřijeli.Srazil je nákladní vůz.Řidič byl opilý.Katrina pláče, nemůže dál.Prarodiče jí měli v péči, ale jakmile jí odbylo 18 let, vzdali se jí a vyhodili z domu.

Zase se musím dívat na to, jak mi ty vlasy nesnesitelně trčí. Několikrát jsem si je už zkoušel navlnit tím gelem, ale jak je vidět, nepomáhá to. Tahle růžová košile mi dneska výjimečně sluší, třeba si toho konečně všimne. Měl by si toho všimnout. Já se tak strašně bojím, že zase nastane to trapné ticho, přitom, když jsme se viděli naposled, i on vypadal, že by snad mohl mít zájem... Ještě upravit kalhoty, černý pásek, hm, docela sedí, Eliška je hrozný zlatíčko, je to nejlepší holčina, kterou znám.

Jediný pohled do zrcadla - vidím se v zapomnění...

Co dělám na tomto světě? Proč žiji právě tady, stýkám se s takovými lidmi a dělám to, co se po mně žádá? Proč se jednoduše nevzepřu, neprotestuji, neřeknu „a dost“ a neodjedu daleko, ale vážně daleko…až za hranice vlastních možností a schopností?

Jen ten, kdo stojí na dně propasti, vidí její beznadějnou hloubku.
Jsem na samém dně svých sil a nevím, jak dál. Už nedokážu zvládnout ani jednoduché úkoly, nemůžu se na nic pořádně soustředit. Realita se mi ztrácí v mozaice zvuků a barev a zdá se mi tak neskutečná, jako by ji prožíval někdo úplně jiný.

A je to tady, blíží se chvíle, kdy už nebude z čeho brát, kdy všechny zásoby jakoby zmizely a svět se zaobalil do jediného výdechu, kterým pouhým v každém momentě této chvíle jsi ještě schopný vydat ze sebe zbytek energie. Všechny tvé motivace mizí za horizontem a Tobě zůstala jediná, o kterou se však nelze téměř ani opřít. Jelikož ona sama se opírá o Tebe. Dokončit to. Mít to za sebou, moci si sednout do trávy a nechat se škádlit motýli.