Dobrou noc.
Přejou si lidé před usínáním, aniž by tušili, proč se něco takového vůbec vyslovuje. Kde až sahají kořeny tohoto spojení dvou slov? To asi nikdo nikdy nezjistí. Jedním důvodem by mohli být Noční spolubydlící. Že je neznáte? Zkusím vám je přiblížit a určitě zjistíte, že je vlastně znáte.
Zkuste se vžít do situace, kdy leháte do postele a snažíte se usnout. Vnímáte při tom někdy okolí kolem vás? Všechny ty zvuky, zvláštní stíny a další věci. Že to je jen nábytek, nebo nářek domu?

Autobusová zastávka. Pršelo mu do ksichtu. Měl rád déšť, i když mu pršelo do ksichtu. Déšť byl jako kouřová clona, hradba. V dešti si každý hledí svýho, nikdo k vám nepříjde a nechce po vás cigaretu, pokud ještě nějakou máte. Nebo slova, pokud vám nějaký zbyly. Nechce si ani pověsit vaše střeva nad krb. Nechcou nic, jen se dostat z deště.

Ano, bohužel už to tak bude…lidé se debatě o takovýchto problémech snaží vyhýbat, dělat, že nic takového neexistuje, nebrat zřetel nebo dokonce považovat postiženého za psychicky labilního či nevyrovnaného člověka. Jak ale takovým lidem otevřít oči? Jak jim naznačit, že ti, kterých se domácí násilí týká, potřebují okamžitě pomoci?

Námořník vešel do nočního podniku. Bylo mu určitě přes padesát. Viděl tě u baru. Mladou blondýnu popíjející whisky. Přisedl si a objednal si dvojitou. Co tady chceš? zeptala ses, aniž bys na námořníka pohlédla. Přišel jsem se omluvit. Napil se. To nikdy neděláš, ne? S každým jen zameteš a pak ho odkopneš. Blbost! zařval a zapálil si. Aha, takže ti zase došly prachy a chceš na mě zkoušet zase nějakou pitomost? Znova se napil a kývnutím ruky si objednal další pití. Jak má téhle náně vysvětlit, že prostě takhle to u námořníků chodí?

Již několikátý rok jsem část prázdnin věnovala právě tomuto velkému a pro nás významnému městu. Tentokrát však z trochu jiného pohledu. Hlavním cílem totiž pro mě nebyly památky, jako tomu bylo již mnohokrát, ale zvířata.
Začalo to tím, že jsem si ani nezařizovala ubytovnu, či nějaký hotel. Výlet byl i tímto faktorem pestřejší než jindy. Naštěstí se našli známí, kteří byli ochotni, na pár nocí mne přijat pod svá „ochranná křídla“.

Paříž zářivá, milovaná, smyslná, kouzelná, modní, inspirující, neodolatelná. Hlavní město Francie překypuje tisícem krás a nezapomenutelných pohledů. Je libo lahodnou kávičku pod Eiffelovkou, záhadný průzkum po stopách impresionistů nebo příjemnou procházku večerně osvětlenou třídou Champs-Elyseés? A že je Paříž jen pro věčné snílky a romantiky? Ale kdepak, každý si zde přijde na své. Pojďme se společně podívat do jednoho z nejkrásnějších měst Evropy!

Kultura - slavností během roku

Není velkých osudů. Jen některým lidem bylo dáno prožít víc velkých dní.

Toužíte po objevení nekonečné, ojedinělé, hrdě se vypínající stavby z dob šlechetných rytířů, šlechticů, hraběnek a bohatého panstva, jenž svými skvostnými špičatými věžičkami propichuje samotnou oblohu, stavby, která se svou neobyčejností a majestátností staví do popředí nejnádhernějších zámků Evropy? Pak určitě navštivte největší spolkovou zemi Německa, Bavorsko, proslavené touto nespoutanou krásou. Zámek Neuschwanstein (v překladu: Nový labutí kámen) Vám otevírá bránu do opravdové říše pohádek…

Němý svědek dávných časů neustále odhaluje svoje taje. Ruiny starého hradu obehnaného hustými, temnými lesy, které vyprávějí staré legendy, na úpatí vysokých Železných hor se může zdát až mysticky tajemný. Neobjevený a nedotčený skvost kraje Vysočina. Pojďme se za ním vydat společně na cestu…

Směrem na severovýchod 90km od Prahy se rozkládá historické město se 17 000 obyvateli, které je přirozeným správním, kulturním a turistickým centrem oblasti. Jičínské okolí skýtá nespočetně mnoho pamětihodností s bohatou historií, je obklopeno divukrásnými Prachovskými skalami a přilehlými Jinonickými rybníky, na jihozápadě potom pohádkový hrad a zámek Staré Hrady nebo půvabný zámeček v Dětenicích s pravou nefalšovanou středověkou krčmou, která rok co rok vábí nespočetně mnoho návštěvníků.