Umíte se obětovat? Znáte člověka, kterého milujete vážně tak dokonale? A šli byste za ní až na konec světa? Nejsme hloupí, jen věříme v Lásku.

V dnešní době spousta lidí zanevřelo na opravdovou Lásku. Nevěří tomu, že by lidé mohli v dnešním moderní a nekomunikativním světě ještě opravdu milovat. Nevím jestli nevěří, spíše se bojí věřit. Nechtějí se zklamat, ale to k tomu konec konců patří. Kdo nic nezkusí nic nezíská a vlastně ani nic neztratí.

Dveře hotelu se otevřely a do místnosti zanesly chlad. Ve dveřích se kymácela vyšší postava muže, oděv špinavý a potrhaný. Na tváři byly viditelné známky souboje. Nateklé oko, natržené ucho, proužek zaschlé krve táhnoucí se od pokřiveného nosu.

Prosila jsem, tak moc jsem prosila a doufala a nakonec to stejně nevyšlo. Utekl jsi mi na míle daleko a já Tě nemůžu najít. Možná, že se mi to jednou ještě podaří, ale už to asi nebude ono, nebo co myslíš? Má to ještě cenu se tím vůbec zaobírat? To víš, že má. Já budu klidně čekat, ale nevím jak dlouho budeš chtít čekat Ty- jestli vůbec.

Úvodem.
Kolik lidí trpí mentální anorexií? Byla první otázka, kterou jsem si zadala do vyhledávače, když jsem zjistila, že budu dělat rozhovor s jednou nejúspěšnější modelkou na světě. Nejúspěšnější modelkou na světě, která je bohužel známá i pod jménem „Skinny“ (nebo-li vyhublá). Neměla lehký osud, už jako malá se potýkala se šikanou. Osud ji připravil několik nemalých překvapení. Přitom, ve skutečnosti, jak jsem se sama mohla přesvědčit, Lia je sama o sobě neskutečný anděl.

Občas se člověk zblázní a udělá věc, kterou od něho nikdo nečeká. Já se zbláznil téměř před třemi lety.

Perfektní místo plné hostů, svatební hudební doprovod, nádherné bílé šaty, nejlepší kamarádky jako družičky, dokonalý muž, který čeká na svou vyvolenou před oltářem. To je sen každé dívky či ženy po třicítce. Ale je sňatek v dnešní době opravdu pečetí lásky nebo se spíše vyplatí žít tzv. na psí knížku?

Jsi jen moje touha, ta která jako hvězda padá k zemi nebo jak slza, která padá k srdci.

Jsi mi vším na co pohlédnu, vždy vidím tvou tvář v odrazech i ve snech, jenž mě škádlí Tvou přítomností. Jsou chvíle, čtyři krát dvacet čtyři, které musím uběhnout abych se dotknout mohl Tvé tváře jako tolikrát. Možná city, které uvnitř chováme mnozí mohou nazvat falešnými neboť pro ně již skutečná Láska zemřela spolu s hrdinnými činy, ale věřím, že uvnitř nás hrdinové dřímají.

Nacházím se v situaci, kdy moc věcí nedokážu pochopit. Lidi okolo mě mají častěji nasazené masky než dříve. Nikdo se nebojí na oplátku zradit přítele a rozhodně nikdo nejedná férově.

Snažili se na mě hodit nějaké věci. Nevím sice co, ale vzhledem k borcení všeho bych řekl, že byli alespoň dobře mířené. Pomluvy. Řeči, které lidé vypouštějí z úst, když z vás mají strach, snaží vás sundat z pomyslného trůnu. Jak jinak to udělat než proti vám všechny poštvat?

Byl jednou jeden moc smutný člověk. Ten člověk byl smutný, protože nebyl tak úspěšný jak si přál a nedokázal projevit svůj vlastní názor. Myslel si, že nemá vůbec talent, že nic v životě nedokázal a nikdy ani nic nedokáže.

Žil v rodinném domku na vesničce. Spokojeně se svou rodinou, s pejskem a malým sametovým králíčkem. Obklopovalo ho spousta milých lidí. Měl přátelé a patřil do party. Zažívali spolu vždycky spousta dobrodružství.

Snila o dokonalém světě. Žila ve své imaginární zemi. Kde se lidé nehádali, kde si všichni navzájem pomáhali, byli na sebe milí, neházeli si navzájem klacky pod nohy. Žádná brutalita, závist, nenávist a zášť…

Nenáviděla rána, to proto, že jejím snům bylo zase na chvíli konec. Ale jakmile ulehla do peřin, mysl ji začala pracovat na všechny obrátky a kouzelná země otevřela své brány.

Některé sny měla poněkud zvláštní a tak trochu nereálné, ale věděla, že pokud bude chtít, může změnit svou přítomnost na sladkou budoucnost.