Konec léta přišel nečekaně rychle jako zpráva o mém stěhování. Ještě chvíli jsem pozorovala venkovní dění, jak se lidé schovávali před deštěm pod stříšky autobusových zastávek, jak zalézali do restaurací, kaváren a čajoven, jak se ulice pomalu vylidňovaly. Oficiálně začal podzim.

Rádi se procházíme nočním městem. Utíkáme z reality do snů. Vracíme se do minulosti a vzpomínáme na všechno krásné. Probudíš ve mně dávno zaprášené strunky a naladíš mě na správnou vlnu. Utíkáme tmavou ulicí, pohání nás motor lásky. Žijeme jeden z druhého. Nikdy nám nic nechybí.

Říká se, že největší předností mnoha mužů je jejich žena. Napadlo mě tedy, komu ji dával Brian, když měl žen pět.

Bigamie, známá také pod pojmem „dvojí (dvojnásobné) manželství“, je u nás trestným činem, jinak řečeno - je to způsob, jak spát s více ženami, aniž by se to považovalo za nevěru. Trestný čin, který je současně trestem a jak se ukázalo, Brianovi vůbec nevadilo schovávat se jako štvanec před úřady.

Někdy se do našich světů postaví lidé, bez kterých si ho neumíme ani představit. Poté přijde rozhodnutí, jenž musíte učinit abyste o ten svůj svět nepřišli.

Ten svět s vámi roste. Rozvíjíte ho a vypěstujete z něj krásný projekt, který Vás bude provázet kdekoliv. Budete do něj utíkat, když vám bude nejhůře, ale i když se budete cítit krásně. Zamykat do něj všechny ty krásný chvíle aby bylo kam se pro ně vrátit, všechna ta objetí, letmé dotyky a nádherné úsměvy, to vše tam najdete.

Po tom, co jsem Brianovi v kavárně napsala na ruku své telefonní číslo, nezklamal mě a ještě ten večer mi zavolal, abychom si domluvili kamarádskou schůzku na půli cesty, někde mezi milionářskou barákovou čtvrtí a milionářskou bytovou čtvrtí. Při rozložení mapy města s nejoblíbenějšími návštěvními kouty bych kousek modelíny vymodelované do placky, umístila na tržnici, kde právě probíhají trhy a kam přijely kolotoče.

Ráno toho dne, kdy se schylovalo k našemu třetímu shledání, mi ještě dvakrát zavolal, aby vše potvrdil.

Existují mnohé druhy prací. Práce v kancelářích, práce v továrnách, práce v dopravních prostředcích, ale i práce venku. A právě prací venku se chci zabývat. Mnozí si ani nedokáží představit, co práce venku obnáší. Jak těžkým podmínkám se lidé pracující v terénu vystavují. Nemusíte se bát, že bych snad psala o něčem, o čem nemám sama ani potuchy. Přes léto a podzim jsem se angažovala v jistém podniku, kde se vyžadovala jízda na kole a několik hodin strávených venku v jakémkoliv počasí.

Brácho, čau, mám problém!

Už zase? Tak která to je tentokrát?

Nedělej si srandu, je to vážný. Za týden mám odevzdávat bakalářku a pokaždý, když konzultuju, tak docentka končí slovy: Obsah výborný, ale ta forma, ta forma… Víc mi neřekne, však ji znáš. Kruci, ten výzkum mi dal takovou práci, já chci dostat áčko! Vždyť dodržuju pravidla pro psaní BP! Rozsah mám taky dostatečný…

Letní vedra podle metereologů vystřídají na pár dní přeháňky a ojediněle dokonce bouřky a krupobití. O tom, že teploty klesnou na patnáct stupňů Celsia, se však zapomněli jaksi zmínit.

Moje drahá iluze Charlotte, píši ti, abys věděla, že nezemřeš. Abys věděla, že žít budeš dál. Chci tě ujistit, že jednou poznáš opravdové sluneční paprsky, nebudeš se schovávat pod ulitou, ale jednou pronikneš.

Moje drahá touho, už schovávat se nebudeš dlouho. Počkej chvíli, snad pár let, uvidíš opravdový svět.

Budu žít a radovat se, budu tančit majestátně, květy lípy, čistá duše, moje sny a můj duch.

Ach, jak ráda se nořím do tvé krajiny. Bezchybné. Není to nadsázka, kdepak.

Je mnoho druhů slz. Některé se prolévají tiše, některé provázejí vzlyky tak zoufalé až z toho bolí žaludek. Na světě je mnoho situací, při kterých si dovolujeme propuknout v pláč. Slzy nás provází na každém kroku. Mnozí je považují za slabost, ale kde bychom bez slz byli?