Vzpomeň si na mě, když tvoje jediné bylo hlídat stříbro. Vzpomeň si na mě, když tvoje jediné bylo stále snít. Vzpomeň si na mě, vždy když zacítíš, že krvácíš. Vzpomeň si na moje výjimečné potřeby. Mysli na mě. Vzpomeň si na mě při blesku fotky. Vzpomeň si na moje výjimečné sny.

Hledá odpovědi, protože něco není v pořádku. Sleduje znaky, blízko je oheň. Obává se, že co nejdřív přijdeš na všechny její nebezpečné úmysly. Je to ve tvých očích, to co si myslíš. Bojí se tvého úsměvu. Bojí se tvojí blízkosti, je ledová.

6. 7. 2007 04:00. Situace: 110 C, nárazový vítr, průtrž mračen. Prostě na míru šité počasí pro túru napříč Beskydami. Hlásím, že jen co zívnu, ozve se mrška osmička, co mi nedá už týden spát. Na její denní dávku Brufenu nezapomínám a ploužím se do kuchyně pro dopping.

"Rovně kráčí ten, kdo ví, kam chce dojít."

Neozbrojená: Jdu. Pomalu kráčím. Jsem neozbrojená. Mám jen svůj život.

Střelec: Jde proti mě. Je neozbrojená. Musím ji zabít? Svědomí mě bude tížit. Ale vždyť jsem zabil už tolikrát. Tak proč se teď nemůžu rozhodnout?

Neozbrojená: Ať už se konečně rozhodne. A skoncuje to. Nesnáším čekání. Nikdy jsem ho neměla ráda. Nechci umřít jako troska. Ale vždyť jí už jsem.

Hvězdná noc. Měsíc jasně svítí a ona byla jediná, kterou jsi právě potřeboval. Nahoře ve tvém okně viděl jsi stín, siluetu jejího půvabu. Dal jsi jí květ, odtrhl jsi ho pro ni. Za celou tu dobu co s tebou strávila, jediná, kterou jsi miloval, se kterou jsi snil o plavbě napříč mořem. Nechala tvoje ruce zabořit do jejich vlasů, byla to vášnivá láska na celou noc, byli jste silní jako jeden.
Hvězdné noci, světla měst padají nad tebou. Mrakodrapy a hvězdáři ve tvé hlavě. Toto špinavé město vyhořelo v jejich snech, to ztracené a nalezené město.

Není dokonalosti bez precizního provedení nejmenších detailů.

"Jak nudný, prázdný a spokojený byl můj život, když jej nenaplňoval upřímný hněv!"

„Ach bože, jak jednoduchý je recept na spokojený život: žít celým tělem a celou duší!“

Jsi jako hvězdička co nebe zdobí, půlnoční oblohou udáváš směr, hvězda co za sebou světýlka drobí, letíš však ode mne, to není fér. Pokaždé když se teď podívám nahoru, hledám tě mezi tou záplavou hvězd, jsem jako trosečník samotný na voru, chci s tebou ztroskotat, nechám se vést.

Vidět tě nevidím, přát si tě nesmím. Jsi krásná hvězdička na nebi cizím. Jsi v cizím obětí, já nejsem sokem, vteřiny bez tebe násobím rokem.